SLOKA 16
na yāvad etan mana ātma-liṅgaṁ
saṁsāra-tāpāvapanaṁ janasya
yac choka-mohāmaya-rāga-lobha-
vairānubandhaṁ mamatāṁ vidhatte
na—ne; yāvat—dokud; etat—tato; manaḥ—mysl; ātma-liṅgam—existující jako falešné označení duše; saṁsāra-tāpa—utrpení tohoto hmotného světa; āvapanam—živná půda; janasya—živé bytosti; yat—co; śoka—nářku; moha—iluze; āmaya—nemoci; rāga—připoutanosti; lobha — chamtivosti; vaira—nepřátelství; anubandham—důsledek; mamatām — pocit vlastnictví; vidhatte—dává.
Mysl jakožto označení duše je příčinou všeho utrpení v hmotném světě. Dokud podmíněná živá bytost nezná tuto skutečnost, musí přijímat strastiplné podmínky hmotného těla a putovat v různých postaveních tímto vesmírem. Jelikož je mysl ovlivněna nemocí, nářkem, iluzí, připoutaností, chamtivostí a nepřátelstvím, vytváří pouta a falešný pocit důvěrnosti v rámci tohoto hmotného světa.
Mysl je příčinou jak hmotných pout, tak osvobození. Nečistá mysl si myslí: “Já jsem toto tělo,” ale čistá mysl ví, že hmotným tělem není. Proto je mysl považována za původ všech hmotných označení. Dokud se živá bytost neodpoutá od společnosti a znečištění tohoto hmotného světa, bude její mysl pohroužená v takových hmotných věcech, jako je zrození, smrt, nemoc, iluze, připoutanost, chamtivost a nepřátelství. Tímto způsobem je živá bytost podmíněná a trpí hmotným neštěstím.