SLOKA 3
na tasya tattva-grahaṇāya sākṣād
varīyasīr api vācaḥ samāsan
svapne niruktyā gṛhamedhi-saukhyaṁ
na yasya heyānumitaṁ svayaṁ syāt
na—ne; tasya—jeho (studenta Ved); tattva-grahaṇāya—pro přijetí skutečného smyslu védského poznání; sākṣāt—přímo; varīyasīḥ—velmi vznešená; api—ačkoliv; vācaḥ—slova Ved; samāsan—jsou dostatečná; svapne—ve snu; niruktyā—příkladem; gṛha-medhi-saukhyam—štěstí v tomto hmotném světě; na—ne; yasya—toho, kdo; heya-anumitam—došel k závěru, že je podřadné; svayam—automaticky; syāt—stane se.
O snu člověk automaticky ví, že byl iluzorní a nedůležitý, a stejně tak si nakonec uvědomí, že hmotné štěstí v tomto či v příštím životě, na této či na nějaké vyšší planetě, je zanedbatelné. Když toto realizuje, nebudou mu Vedy pro získání přímého poznání pravdy stačit, přestože jsou jedinečným pramenem.
V Bhagavad-gītě (2.45) Kṛṣṇa radil Arjunovi, aby byl transcendentální hmotným činnostem, ke kterým dávají podnět tři kvality hmotné přírody (traiguṇya-viṣayā vedā nistraiguṇyo bhavārjuna). Cílem studia Ved je překonat činnosti tří hmotných kvalit. V hmotném světě je kvalita dobra samozřejmě považována za nejlepší, a kdo se nachází na úrovni sattva-guṇy, může dosáhnout vyšších planetárních soustav. To však není dokonalost. Je třeba dojít k závěru, že ani úroveň sattva-guṇy není dobrá. Člověk může snít, že se stal králem se spořádanou rodinou, maželkou a dětmi, ale jakmile sen skončí, zjistí, že se jednalo o iluzi. Pro toho, kdo chce získat duchovní osvobození, jsou všechny druhy hmotného štěstí nežádoucí. Ten, kdo nepochopil, že s žádným druhem hmotného štěstí nemá nic společného, nemůže dospět na úroveň pochopení Absolutní Pravdy (tattva-jñāna). Karmī, jñānī i yogīni usilují o určité hmotné zlepšení své situace. Karmī ve dne v noci těžce pracují pro tělesné pohodlí a jñānī pouze spekulují, jak se vyprostit ze zajetí karmy a splynout se září Brahmanu. Yogīny zase velice přitahuje dosažení hmotné dokonalosti a magických sil. Ti všichni se snaží být po hmotné stránce dokonalí, ale oddaný zaměstnaný oddanou službou velice snadno dospěje na úroveň nirguṇy, a výsledky karmy, jñāny i yogy jsou pro něho proto zanedbatelné. Na úrovni tattva-jñāna je tedy jedině oddaný. Jñānī je samozřejmě v lepším postavení než karmī, ale ani to nestačí; nejprve musí být skutečně osvobozen, a poté se bude moci zapojit do oddané služby (mad-bhaktiṁ labhate parām).