SLOKA 4
yāvan mano rajasā pūruṣasya
sattvena vā tamasā vānuruddham
cetobhir ākūtibhir ātanoti
niraṅkuśaṁ kuśalaṁ cetaraṁ vā
yāvat—dokud; manaḥ—mysl; rajasā—kvalitou vášně; pūruṣasya—živé bytosti; sattvena—kvalitou dobra; vā—nebo; tamasā—kvalitou temnoty; vā—nebo; anuruddham—ovládaná; cetobhiḥ—poznávacími smysly; ākūtibhiḥ—činnými smysly; ātanoti—zvětšuje; niraṅkuśam—nezávislá jako slon, který není řízený trojzubcem; kuśalam—příznivé; ca—také; itaram—jiné než příznivé, tedy hříšné činnosti; vā—nebo.
Dokud je mysl živé bytosti znečištěná třemi kvalitami hmotné přírody (dobrem, vášní a nevědomostí), je jako nezávislý, neovládaný slon a s pomocí smyslů pouze zvětšuje rozsah svých zbožných a bezbožných činností. Výsledkem je, že živá bytost zůstává v hmotném světě, aby si užívala radostí a trpěla bolestmi, což povstává z hmotného jednání.
V Caitanya-caritāmṛtě je řečeno, že zbožné i bezbožné hmotné činnosti jsou v protikladu k oddané službě. Oddaná služba znamená mukti, osvobození z hmotného zapletení, ale zbožné i bezbožné činnosti zaplétají živou bytost v hmotném světě. Je-li mysl zaujata zbožnými a bezbožnými činnostmi uvedenými ve Vedách, živá bytost zůstává věčně v temnotě a nemůže dosáhnout absolutní úrovně. Změna vědomí od nevědomosti k vášni nebo od vášně k dobru problém ve skutečnosti neřeší. Jak uvádí Bhagavad-gītā (14.26): sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate. Musíme dospět na transcendentální úroveň; jinak zůstane naše životní mise nenaplněná.