SLOKA 8
guṇānuraktaṁ vyasanāya jantoḥ
kṣemāya nairguṇyam atho manaḥ syāt
yathā pradīpo ghṛta-vartim aśnan
śikhāḥ sadhūmā bhajati hy anyadā svam
padaṁ tathā guṇa-karmānubaddhaṁ
vṛttīr manaḥ śrayate ’nyatra tattvam
guṇa-anuraktam—připoutaná k hmotným kvalitám přírody; vyasanāya—pro podmínění v hmotné existenci; jantoḥ—živé bytosti; kṣemāya—pro nejvyšší blaho; nairguṇyam—neovlivněná hmotnými kvalitami přírody; atho—takto; manaḥ—mysl; syāt—stává se; yathā—jako; pradīpaḥ—lampa; ghṛta-vartim—knot v přečištěném másle; aśnan—hoří; śikhāḥ—plamen; sadhūmāḥ—s kouřem; bhajati—užívá si; hi—jistě; anyadā — jinak; svam—svého původního; padam—postavení; tathā—tak; guṇa-karma-anubaddham—spoutaná kvalitami přírody a reakcemi za hmotné činnosti; vṛttīḥ—různá zaměstnání; manaḥ—mysl; śrayate—přijímá útočiště u; anyatra—jinak; tattvam—její původní postavení.
Když se mysl živé bytosti pohrouží do smyslového požitku hmotného světa, způsobuje podmíněný život a utrpení v hmotné existenci. Jakmile se však od hmotného požitku odpoutá, stane se příčinou osvobození. Když plamen spaluje knot nesprávným způsobem, lampa zčerná, ale když je lampa plná ghí a hoří správně, dává jasné světlo. Je-li mysl pohroužená v hmotném smyslovém požitku, způsobuje utrpení, a je-li od něho odpoutaná, září původním jasem vědomí Kṛṣṇy.
Mysl je tedy příčinou jak hmotné existence, tak i osvobození. Každý trpí v tomto hmotném světě kvůli mysli; proto je správné ji cvičit—zbavovat ji hmotné připoutanosti a plně zaměstnat službou Pánu. To se nazývá duchovní zaměstnání. Bhagavad-gītā potvrzuje:
māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
“Kdo Mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, ten ihned transcenduje kvality hmotné přírody a dostává se na úroveň Brahmanu.” (Bg. 14.26)
Mysl bychom měli plně zaměstnat činnostmi ve vědomí Kṛṣṇy — pak bude příčinou našeho osvobození, našeho návratu domů, zpátky k Bohu. Budeme-li ji však i nadále zaměstnávat hmotným jednáním pro uspokojení smyslů, způsobí nám trvalé otroctví a donutí nás setrvávat v tomto hmotném světě v různých tělech a trpět důsledky našich různých činností.