SLOKA 14
ahaṁ purā bharato nāma rājā
vimukta-dṛṣṭa-śruta-saṅga-bandhaḥ
ārādhanaṁ bhagavata īhamāno
mṛgo ’bhavaṁ mṛga-saṅgād dhatārthaḥ
aham—já; purā—dříve (v minulém životě); bharataḥ nāma rājā — král jménem Mahārāja Bharata; vimukta—osvobozený od; dṛṣṭa-śruta—osobní zkušeností z přímého styku či získáváním poznání z Ved; saṅga-bandhaḥ—pouto způsobené společností; ārādhanam—uctívání; bhagavataḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudeva; īhamānaḥ—vždy jsem vykonával; mṛgaḥ abhavam—stal jsem se jelenem; mṛga-saṅgāt—kvůli svému důvěrnému styku s jelínkem; hata-arthaḥ—jelikož jsem zanedbal usměrňující zásady oddané služby.
V předchozím životě jsem byl známý jako Mahārāja Bharata. Prostřednictvím přímé zkušenosti jsem se zcela odpoutal od hmotných činností a prostřednictvím nepřímé zkušenosti jsem získal poznání Ved. Tak jsem dosáhl dokonalosti. Byl jsem plně zaměstnaný službou Pánu, ale naneštěstí jsem propadl náklonnosti k malému jelínkovi — až do takové míry, že jsem zanedbal své duchovní povinnosti. Kvůli své hluboké lásce k jelínkovi jsem v dalším životě musel přijmout tělo jelena.
Zde uvedená událost je velice významná. V předchozím verši bylo řečeno: vinā mahat-pāda-rajo-'bhiṣekam — nikdo nemůže dosáhnout dokonalosti, aniž by si potřel hlavu prachem z lotosových nohou vznešeného oddaného. Následuje-li oddaný neustále pokyny duchovního mistra, poklesnutí nepřipadá v úvahu. Jakmile se však pošetilý žák snaží svého duchovního mistra překonat a zaujmout jeho místo, okamžitě poklesne. Yasya prasādād bhagavat-prasādo yasyāprasādān na gatiḥ kuto 'pi. Pokládá-li žák duchovního mistra za obyčejného člověka, ztrácí naději na další pokrok. Bharata Mahārāja žil sice velice strohým životem naplněným oddanou službou, ale když začal přehnaně lpět na jelínkovi, neobrátil se o radu na duchovního mistra. Vyvinul proto k jelínkovi silnou připoutanost, zapomněl na své duchovní povinnosti, a v důsledku toho poklesl.