SLOKA 16
tasmān naro ’saṅga-susaṅga-jāta-
jñānāsinehaiva vivṛkṇa-mohaḥ
hariṁ tad-īhā-kathana-śrutābhyāṁ
labdha-smṛtir yāty atipāram adhvanaḥ
tasmāt—z tohoto důvodu; naraḥ—každý člověk; asaṅga—odpoutaností od společnosti světských lidí; su-saṅga—společností oddaných; jāta—vytvořený; jñāna-asinā—mečem poznání; iha—v tomto hmotném světě; eva—dokonce; vivṛkṇa-mohaḥ—jehož iluze je rozsekaná na kusy; harim—Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; tad-īhā—o Jeho činnostech; kathana-śrutābhyām—dvěma procesy, jimiž je naslouchání a opěvování; labdha-smṛtiḥ—je znovu nabyto ztracené vědomí; yāti—dosahuje; atipāram—konečného cíle; adhvanaḥ—cesty zpátky domů, zpátky k Bohu.
Samotnými styky se vznešenými oddanými může kdokoliv dosáhnout dokonalého poznání a mečem poznání rozsekat na kusy iluzorní svazky v hmotném světě. Díky společnosti oddaných může člověk sloužit Pánu nasloucháním a opěvováním (śravaṇaṁ kīrtanam). Tak probudí své spící vědomí Kṛṣṇy, a bude-li toto vědomí neochvějně rozvíjet, může se vrátit domů, zpátky k Bohu, ještě v tomto životě.
Aby se člověk osvobodil z hmotných pout, musí se vzdát společnosti světských lidí a přijmout společnost oddaných. Za tímto účelem je tedy popsán pozitivní a negativní proces. Díky společnosti oddaných člověk vyvíjí vědomí Kṛṣṇy, které v něm dříme. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy dává tuto příležitost všem. Poskytujeme útočiště každému, kdo má vážný zájem o pokrok ve vědomí Kṛṣṇy. Zájemcům zajišťujeme celé zaopatření, aby mohli poklidně rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a vrátit se domů, zpátky k Bohu, ještě v tomto životě.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvanácté kapitole pátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Rozhovor mezi Mahārājem Rahūgaṇou a Jaḍa Bharatou”.