KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

SLOKA 1:
Když se král Parīkṣit otázal Śukadeva Gosvāmīho na přímý význam hmotného lesa, Śukadeva Gosvāmī odpověděl: Můj milý králi, člověk z třídy obchodníků (vaṇik) má vždy zájem vydělávat peníze. Někdy jde do lesa, aby získal nějaké laciné zboží, jako je dřevo a hlína, a prodal je ve městě za dobrou cenu. Stejně tak chamtivá podmíněná duše přichází do tohoto hmotného světa pro nějaký hmotný zisk. Postupně se dostává do nejhlubší části lesa, aniž by věděla, jak se dostat ven. Poté, co čistá duše vstoupila do hmotného světa, je podmíněna hmotnou atmosférou, kterou vytváří vnější energie pod dohledem Pána Viṣṇua. Tak se živá bytost dostává pod vládu této vnější energie (daivī māyā). Žije v lese nezávislá a zmatená a nezíská společnost oddaných, kteří vždy slouží Pánu. Jakmile vyvinula tělesné pojetí, hmotná energie a kvality hmotné přírody (sattva-guṇa, rajo-guṇa a tamo-guṇa) jí vnucují různé druhy těl, jedno za druhým. Takto jde podmíněná duše někdy na nebeské planety, někdy na zemské planety a někdy na nižší planety a do nižších životních druhů. Tímto způsobem neustále trpí kvůli různým tělům, které má. Její bolesti jsou někdy smíšené; někdy jsou velice kruté a jindy ne. Tyto tělesné podmínky odpovídají jejím mentálním spekulacím. Pro získávání poznání používá svou mysl a pět smyslů, a ty jsou příčinou jejích různých těl a různých podmínek. Používá smysly pod vládou vnější energie, māyi, a tak trpí v bídném stavu hmotné existence. Hledá úlevu, ale její snaha obvykle ztroskotá, i když někdy po velkých potížích nějaké úlevy dosáhne. V tomto boji o přežití nemůže získat útočiště u čistých oddaných, kteří jsou jako čmeláci zaměstnaní láskyplnou službou u lotosových nohou Pána Viṣṇua.
 

SLOKA 2: Neovládnuté smysly jsou jako lupiči v lese hmotné existence. Podmíněná duše může vydělat nějaké peníze na rozvoj vědomí Kṛṣṇy, ale neovládnuté smysly ji o tyto peníze bohužel připraví prostřednictvím smyslového požitku. Smysly jsou lupiči, protože nutí zbytečně utrácet za dívání se, čichání, chutnání, dotýkání se, poslouchání, toužení a chtění. Takto je podmíněná duše nucena smysly uspokojovat, a na to utratí všechny své peníze. Tyto peníze ve skutečnosti získala pro následování náboženských zásad, ale loupeživé smysly jí je seberou.

SLOKA 3: Můj milý králi, členové rodiny v tomto hmotném světě vystupují pod jmény “manželka a děti”, ale ve skutečnosti se chovají jako tygři a šakali. Ovčák se snaží chránit své ovce jak nejlépe dovede, ale tygři a lišky je přesto násilně unesou. Stejně tak chce lakomý muž pečlivě střežit své peníze, ale členové rodiny mu všechno jeho jmění násilím seberou, přestože je velice bdělý.

SLOKA 4: Každý rok oráč zoře své obilné pole a zničí všechen plevel. Semena tam však zůstanou, a jelikož nejsou zcela spálena, vzejdou znovu se zasetým obilím. Dokonce i poté, co byl plevel podrytý, roste velmi hustě. Podobně je gṛhastha-āśram (rodinný život) polem plodonosných činností. Dokud není touha užívat si rodinného života dokonale spálena, znovu a znovu vyrůstá. Nádoba si zachovává vůni kafru i poté, co z ní byl kafr odstraněn. Dokud nejsou zničena semena tužeb, nejsou zničeny ani plodonosné činnosti.

SLOKA 5: Podmíněnou duši, která žije životem hospodáře a lpí na hmotném bohatství a vlastnictví, někdy obtěžují ovádi a komáři a jindy jí znepříjemňují život kobylky, draví ptáci a krysy. Ona však přesto i nadále kráčí cestou hmotné existence. Kvůli nevědomosti propadá chtíči a zaměstnává se plodonosným jednáním. S myslí pohrouženou v těchto činnostech vidí hmotný svět jako trvalý, přestože je dočasný jako přelud; jako dům na nebi.

SLOKA 6: Podmíněná duše v tomto domě na nebi (gandharva-pura) někdy pije, jí a holduje sexu. Jelikož je přehnaně připoutaná, honí se za smyslovými předměty stejně, jako se jelen žene za fata morgánou na poušti.

SLOKA 7: Živá bytost má někdy zájem o žluté výkaly známé jako zlato a žene se za nimi. Toto zlato je zdrojem hmotného bohatství a závisti a díky němu si lze dopřát nedovoleného sexu, hazardování, jedení masa a požívání omamných látek. Ti, jejichž mysl je zcela pod vlivem kvality vášně, jsou přitahováni barvou zlata, stejně jako člověk trpící zimou v lese běží za fosforeskujícím světlem v bažinách, které považuje za oheň.

SLOKA 8: Někdy je podmíněná duše zaměstnána hledáním sídla, zdroje vody a bohatství pro obživu svého těla. Zabraná do získávání různých nezbytností zapomíná na všechno a neustále pobíhá sem a tam po lese hmotné existence.

SLOKA 9: Někdy podmíněná duše, jakoby oslepená prachem hurikánu, vidí krásu opačného pohlaví, jež se nazývá pramadā. Takto zmatená je vyzdvižena na klín ženy a její zdravé smysly jsou přemoženy silou vášně. Téměř oslepne chtivou touhou a poruší pravidla týkající se pohlavního života. Neví, že svědky této neposlušnosti jsou různí polobozi, a za hluboké noci si užívá nedovoleného sexu, aniž by viděla budoucí trest, který ji očekává.

SLOKA 10: Podmíněná duše si někdy sama uvědomuje zbytečnost smyslového požitku v hmotném světě a považuje ho za plný utrpení. Kvůli silnému tělesnému pojetí však ztrácí paměť a znovu a znovu se honí za hmotným požitkem, stejně jako zvíře běží za fata morgánou na poušti.

SLOKA 11: Někdy je podmíněná duše velmi zarmoucená spíláním nepřátel a vládních služebníků, kteří ji přímo či nepřímo osočují hrubými slovy. Její srdce a uši jsou tehdy nesmírně sklíčené. Takové zlořečení lze přirovnat k houkání sov a cvrkání cvrčků.

SLOKA 12: Podmíněná duše získává díky svým zbožným činnostem v minulých životech hmotné prostředky v současném, ale když je vyčerpá, hledá útočiště v majetku a bohatství, které jí nepomohou ani v tomto životě, ani v příštím. Kvůli tomu jde za živoucí mrtvolou, jež takové věci vlastní. Tito lidé jsou přirovnáni k bezbožným stromům či rostlinám a otráveným studnám.

SLOKA 13: Podmíněná duše někdy pro zmírnění utrpení v lese hmotného světa přijímá laciná požehnání od ateistů. V jejich společnosti pak ztrácí veškerou inteligenci. Je to totéž jako skočit do mělké řeky — výsledkem je, že si člověk pouze rozbije hlavu. Neuleví si od horka a v obou směrech trpí. Svedená podmíněná duše také vyhledává takzvané sādhuy a svāmī, kteří káží proti zásadám Ved. Nezíská od nich žádný prospěch — ani v současnosti, ani v budoucnosti.

SLOKA 14: Když se podmíněná duše v tomto hmotném světě nedokáže zaopatřit, přestože vykořisťuje druhé, snaží se využít svého otce nebo syna a vezme mu jeho vlastnictví, i kdyby bylo zcela zanedbatelné. V případě, že od svého otce, syna či jiných příbuzných nemůže nic získat, nezdráhá se jim působit všemožné potíže.

SLOKA 15: Rodinný život v tomto světě je totéž co planoucí lesní požár. Není v něm ani trocha štěstí a člověk postupně čím dál více upadá do neštěstí. V životě hospodáře není nic příznivého, co by přinášelo trvalý prospěch. Takto zapletenou podmíněnou duši spaluje oheň nářku. Někdy se zatracuje, jak je nešťastná, a jindy prohlašuje, že trpí, protože v minulém životě nevykonala žádné zbožné činnosti.

SLOKA 16: Členové vlády jsou vždy jako masožraví démoni zvaní Rākṣasové (lidojedi). Někdy se obrátí proti podmíněné duši a seberou jí všechno její nashromážděné bohatství. Podmíněná duše připravená o majetek, který si střádala celý život, ztrácí veškeré nadšení — vypadá, jako kdyby přišla o život.

SLOKA 17: Někdy si podmíněná duše představuje, že její otec nebo děd znovu přišel v podobě jejího syna nebo vnuka. Takto cítí štěstí, jaké někdy prožíváme ve snu, a libuje si v takových mentálních výmyslech.

SLOKA 18: V životě hospodáře musí podmíněná duše vykonávat mnoho yajñí a plodonosných činností, zvláště vivāha-yajñu (svatební obřad pro syny a dcery) a obřad předání posvátné šňůry. To vše představuje povinnosti gṛhasthy, které jsou značně rozsáhlé a je namáhavé je vyplnit. Jsou přirovnány k velké hoře, kterou musí člověk zdolat, je-li poután k hmotným činnostem. Ten, kdo chce tyto obřady překonat, cítí bolest podobnou bodání trnů a kamínků zakoušenému při pokusu o zdolání hory. Takto podmíněná duše neomezeně strádá.

SLOKA 19: Někdy je podmíněná duše tak sužována tělesným hladem a žízní, že jí dojde trpělivost a rozhněvá se na své vlastní milované syny, dcery a manželku. Je na ně zlá, a o to více trpí.

SLOKA 20: Śukadeva Gosvāmī hovořil dále k Mahārājovi Parīkṣitovi: Můj milý králi, spánek je jako krajta. Krajta spánku vždy pohltí ty, kdo putují lesem hmotného života. Uštknuti touto krajtou zůstávají trvale v temnotě nevědomosti; jsou jako mrtvoly vyhozené do vzdáleného lesa. Podmíněné duše proto nechápou, co se v životě děje.

SLOKA 21: V lese hmotného světa někdy podmíněnou duši koušou podlí nepřátelé, kteří jsou přirovnáni k hadům a jiným tvorům. Kvůli úskokům nepřítele podmíněná duše klesá ze svého renomovaného postavení. Jelikož je plná úzkosti, nemůže ani spát. Tak je čím dál nešťastnější a postupně ztrácí svou inteligenci a vědomí. V tom stavu téměř neustále připomíná slepce, který spadl do temné studny nevědomosti.

SLOKA 22: Podmíněnou duši někdy přitahuje trocha štěstí získaná ze smyslového požitku, a proto vyhledá nedovolený sex nebo ukradne cizí majetek. Tehdy může být zatčena vládou nebo potrestána manželem či ochráncem dotyčné ženy. Pro trochu hmotného uspokojení tak klesá do pekelných podmínek a je uvězněna za znásilnění, únos, krádež a podobně.

SLOKA 23: Učenci a transcendentalisté proto odsuzují materialistickou cestu plodonosného jednání, neboť je původním zdrojem a živnou půdou hmotného utrpení v tomto i příštím životě.

SLOKA 24: Když podmíněná duše okradla nebo podvodem připravila jiného člověka o peníze, nějakým způsobem je drží ve svém vlastnictví a uniká trestu. Potom však přijde další člověk jménem Devadatta, který ji podvede a peníze jí vezme. Devadattovi je zase ukradne Viṣṇumitra. V každém případě peníze nezůstanou na jednom místě, ale putují z ruky do ruky. Z konečného hlediska si jich nikdo nemůže užívat a zůstávají majetkem Nejvyšší Osobnosti Božství.

SLOKA 25: Jelikož se podmíněná duše nedokáže bránit trojímu utrpení hmotné existence, je velice zasmušilá a její život je plný nářku. Toto trojí utrpení přichází buď jako mentální strádání způsobené polobohy (například v podobě mrazivého větru a nesnesitelného horka), nebo pochází od jiných živých bytostí či od vlastní mysli a těla.

SLOKA 26: Co se týče finančních transakcí, když jedna osoba podvede druhou o pár drobných, stanou se nepřáteli.

SLOKA 27: V tomto materialistickém životě má živá bytost mnoho potíží, jak jsem se právě zmínil, a všechny jsou nepřekonatelné. Navíc má potíže pocházející z takzvaného štěstí, neštěstí, připoutanosti, nenávisti, strachu, falešné prestiže, iluze, šílenství, nářku, zmatenosti, chamtivosti, závisti, nepřátelství, urážky, hladu, žízně, soužení, nemoci, zrození, stáří a smrti. To vše dohromady působí materialistické živé bytosti pouze utrpení.

SLOKA 28: Někdy je podmíněná duše přitahována zosobněnou iluzí (svou manželkou či dívkou) a dychtí po ženském objetí. Tak ztrácí svou inteligenci, jakož i poznání životního cíle. Tehdy přestane usilovat o duchovní rozvoj, přehnaně přilne ke své manželce či dívce a snaží se jí opatřit vhodný byt. Pod ochranou onoho domova je pak i nadále velice zaměstnaná a uchvácená hovory, pohledy a činnostmi své manželky a dětí. Tímto způsobem přichází o své vědomí Kṛṣṇy a vrhá se do husté temnoty hmotné existence.

SLOKA 29: Osobní zbraň, kterou používá Pán Kṛṣṇa — Jeho disk — se nazývá hari-cakra, disk Pána Hariho. Touto cakrou je kolo času. Sahá od počátku atomů až po okamžik smrti Pána Brahmy a ovládá všechny činnosti. Neustále se otáčí a ukrajuje ze životů živých bytostí, počínaje Pánem Brahmou a konče nepatrným stéblem trávy. Tímto způsobem člověk prochází z kojeneckého věku do dětství, mládí a dospělosti, a tak se blíží ke konci svého života. Toto kolo času není možné zastavit. Je velice přesné, protože je osobní zbraní Nejvyšší Osobnosti Božství. Někdy chce podmíněná duše ve strachu z blížící se smrti uctívat někoho, kdo by ji mohl zachránit před bezprostředním nebezpečím. Přesto se však nestará o Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Jehož zbraní je nepřemožitelný časový faktor. Místo toho se podmíněná duše uchyluje k falešným bohům, o kterých se zmiňují neautorizovaná písma. Takoví bozi jsou jako káňata, supi, volavky a vrány. Védská písma se na ně neodvolávají. Bezprostřední smrt je jako útok lva a supi, káňata, vrány ani volavky nemohou člověka před takovým útokem zachránit. Přijetí útočiště u neautorizovaných, člověkem vytvořených bohů nemůže nikoho vyrvat ze spárů smrti.

SLOKA 30: Falešní svāmī, yogīni a inkarnace, kteří nevěří v Nejvyšší Osobnost Božství, jsou známí jako pāṣaṇḍī. Sami jsou pokleslí a podvedení, protože neznají skutečnou cestu duchovního pokroku, a každý, kdo se na ně obrátí, bude nepochybně také podveden. Takto oklamaný člověk se někdy uchýlí ke skutečným stoupencům védských zásad (brāhmaṇům či těm, kdo mají vědomí Kṛṣṇy), kteří každého učí, jak uctívat Nejvyšší Osobnost Božství ve shodě s védskými obřady. Tito darebáci však takové zásady nedokáží dodržovat; proto znovu poklesnou a uchýlí se k śūdrům, kteří jsou velmi zběhlí v zabezpečování sexu. Sex hraje velkou roli mezi zvířaty, jako jsou opice, a takové lidi, které sex probouzí k životu, lze nazvat potomky opic.

SLOKA 31: Takto se spolu potomci opic navzájem stýkají a obecně jsou známí jako śūdrové. Bez rozpaků žijí a jednají, jak se jim zachce, aniž by znali cíl života. Jsou okouzleni, už jen když navzájem vidí své obličeje, které jim připomínají smyslový požitek. Neustále se věnují hmotným činnostem, známým jako grāmya-karma, a těžce pracují pro hmotný prospěch. Tímto způsobem zcela zapomínají, že jednoho dne jejich krátké životy skončí a že poklesnou do evolučního cyklu.

SLOKA 32: Tak jako opice skáče z jednoho stromu na druhý, podmíněná duše skáče z jednoho těla do druhého. Opici nakonec chytí lovec a drží ji v zajetí, ze kterého se nedokáže vysvobodit. Stejně tak podmíněná duše, okouzlená prchavým sexuálním požitkem, ulpívá na různých druzích těl a je uvězněná v rodinném životě. Ten jí poskytuje festival chvilkové sexuální radosti, a proto je naprosto neschopná vymanit se ze spárů hmoty.

SLOKA 33: Když podmíněná duše v tomto hmotném světě zapomene na svůj vztah k Nejvyšší Osobnosti Božství a nezajímá se o vědomí Kṛṣṇy, věnuje se pouze různým druhům škodlivých a hříšných činností. Podléhá proto trojímu utrpení a ve strachu ze slona smrti upadá do temnoty horské jeskyně.

SLOKA 34: Podmíněná duše trpí mnoha bídnými tělesnými podmínkami, jako je krutá zima a silný vítr. Trpí také kvůli činnostem jiných živých bytostí a přírodním pohromám. Když se proti tomu nemůže bránit a musí zůstat v ubohém postavení, je přirozeně velice zasmušilá, protože si chce užívat hmotných možností.

SLOKA 35: Podmíněné duše někdy uzavírají finanční transakce, ale kvůli podvádění mezi nimi vznikne časem nepřátelství. I když se může jednat o nepatrný zisk, podmíněné duše přestávají být přáteli a stávají se z nich nepřátelé.

SLOKA 36: Někdy podmíněná duše nemá peníze, a proto se jí nedostává uspokojivých podmínek — občas nemá dokonce ani místo k sezení a postrádá i další nezbytnosti. Upadá tedy do nouze a tehdy — když si nedokáže zajistit své potřeby čestnými prostředky — se rozhodne nečestně zmocnit cizího majetku. Když nemůže dostat to, co chce, sklízí od druhých jen urážky, a je z toho velice zasmušilá.

SLOKA 37: I když jsou lidé nepřáteli, chtějí znovu a znovu naplňovat své touhy, a proto někdy uzavírají svatby. Tato manželství bohužel nemají dlouhého trvání a zúčastněné osoby se zase rozvedou nebo se rozdělí nějakým jiným způsobem.

SLOKA 38: Cesta tohoto hmotného světa je plná hmotného utrpení a podmíněná duše je znepokojována mnoha problémy. Někdy ztrácí a jindy získává. V každém případě je cesta plná nebezpečí. Někdy je podmíněná duše smrtí nebo jinými okolnostmi odloučena od svého otce; poté na něho zapomene a postupně přilne k druhým, například ke svým dětem. Takto je někdy pod vlivem iluze a bojí se. Někdy strachy hlasitě naříká. Někdy je spokojená s tím, jak udržuje svou rodinu, a někdy má radost a sladce si zpívá. Tímto způsobem se zaplétá a zapomíná, že je od nepaměti odloučena od Nejvyšší Osobnosti Božství. Tak putuje po nebezpečné cestě hmotné existence a není na ní vůbec šťastná. Seberealizované osoby jednoduše přijímají útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství, aby se z této nebezpečné hmotné existence vymanily. Nikdo se nedostane ze zajetí hmotné existence, aniž by přijal cestu oddanosti. Závěr je, že nikdo nemůže být v hmotném životě šťastný. Je třeba začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy.

SLOKA 39: Světci, kteří jsou přáteli všech živých bytostí, mají klidné vědomí. Ovládají své smysly a mysl a snadno dosahují cesty osvobození, cesty zpátky k Bohu. Materialista se s nimi však nedokáže stýkat, jelikož nešťastně přilnul ke strastiplným hmotným podmínkám.

SLOKA 40: Žilo mnoho velkých králů, kteří byli zkušení ve vykonávání obětních obřadů a úspěšně dobývali jiná království, ale přestože měli takovou moc, nebyli schopni dosáhnout láskyplné služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Důvodem bylo, že nedokázali překonat ani falešné vědomí “jsem toto tělo a toto je mé vlastnictví”. Proto jen vytvářeli nepřátelství se soupeřícími králi, bojovali s nimi a zemřeli, aniž by naplnili skutečné životní poslání.

SLOKA 41: Když podmíněná duše přijme útočiště u popínavé rostliny plodonosného jednání, může svými zbožnými činnostmi dosáhnout vyšších planetárních soustav, a tak se vysvobodit z pekelných podmínek. Naneštěstí tam však nemůže zůstat — poté, co sklidí výsledky svých zbožných činností, se musí vrátit na nižší planetární soustavy. Takto neustále putuje nahoru a dolů.

SLOKA 42: Poté, co Śukadeva Gosvāmī shrnul učení Jaḍa Bharaty, pravil: Můj milý králi Parīkṣite, cesta naznačená Jaḍa Bharatou je jako cesta Garuḍy, jenž je Pánovým přepravcem, a obyčejní králové jsou jako mouchy. Mouchy nedokáží následovat cestu Garuḍy, a žádný z velkých králů a vítězných vůdců dosud nedokázal byť jen v mysli následovat tuto cestu oddané služby.

SLOKA 43: Velký Mahārāja Bharata se v rozkvětu mládí vzdal všeho, protože nadevše rád sloužil Uttamaślokovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Vzdal se své krásné ženy, hodných dětí, velkých přátel a obrovské říše. Vzdát se těchto věcí je velice obtížné, ale Mahārāja Bharata byl na takové úrovni, že je opustil stejně, jako člověk opustí svůj trus poté, co se vykálí. Taková byla vznešenost Jeho Veličenstva.

SLOKA 44: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, činnosti Bharaty Mahārāje jsou úžasné. Vzdal se všeho, čeho je pro druhé těžké se vzdát. Opustil své království, svou manželku a rodinu. Jeho bohatství bylo tak veliké, že mu ho záviděli i polobozi, ale přesto se ho vzdal. K takové velké osobnosti, jako byl on, se zcela hodilo být velkým oddaným. Dokázal se zříci všeho, protože ho tolik přitahovala krása, bohatství, sláva, poznání, síla a odříkání Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Kṛṣṇa je tak přitažlivý, že se pro Něho člověk dokáže vzdát všeho, co je jinak žádoucí. Ti, jejichž mysl přitahuje láskyplná služba Pánu, považují za zanedbatelné dokonce i osvobození.

SLOKA 45: I když byl Mahārāja Bharata v těle jelena, nezapomněl na Nejvyšší Osobnost Božství. Proto když toto tělo opouštěl, hlasitě pronášel následující modlitbu: “Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je zosobněnou obětí. On je tím, kdo udílí výsledky obřadních činností. Je ochráncem náboženských systémů, zosobněním mystické yogy, zdrojem všeho poznání, vládcem celého stvoření a Nadduší v každé živé bytosti. Je krásný a přitažlivý. Opouštím toto tělo s tím, že se Mu klaním a doufám, že budu moci být neustále zaměstnaný Jeho transcendentální láskyplnou službou.” S těmito slovy Mahārāja Bharata opustil své tělo.

SLOKA 46: Oddaní, jejichž zájmem je naslouchání a opěvování (śravaṇaṁ kīrtanam), rozmlouvají pravidelně o ryzích vlastnostech Bharaty Mahārāje a velebí jeho činnosti. Když člověk pokorně naslouchá o všepříznivém Mahārājovi Bharatovi a opěvuje ho, nepochybně se mu prodlouží život a naroste jeho hmotné bohatství. Může se stát velice slavným a snadno dosáhnout nebeských planet nebo osvobození splynutím s Pánem. Pouhým posloucháním, líčením a oslavováním činností Mahārāje Bharaty může člověk získat vše, po čem touží, a tak dosáhnout naplnění veškerých hmotných i duchovních přání. Nemusí o tyto věci žádat nikoho jiného, protože pouhým studiem života Mahārāje Bharaty může mít vše, co si přeje.