SLOKA 15
kvacid āsādya gṛhaṁ dāvavat priyārtha-vidhuram asukhodarkaṁ śokāgninā dahyamāno bhṛśaṁ nirvedam upagacchati.
kvacit—někdy; āsādya—zakouší; gṛham—domácí život; dāva-vat — přesně jako planoucí lesní požár; priya-artha-vidhuram—bez čehokoliv prospěšného; asukha-udarkam—jehož výsledkem je jen čím dál více neštěstí; śoka-agninā—ohněm nářku; dahyamānaḥ—spalovaný; bhṛśam — velké; nirvedam—zklamání; upagacchati—obdrží.
Rodinný život v tomto světě je totéž co planoucí lesní požár. Není v něm ani trocha štěstí a člověk postupně čím dál více upadá do neštěstí. V životě hospodáře není nic příznivého, co by přinášelo trvalý prospěch. Takto zapletenou podmíněnou duši spaluje oheň nářku. Někdy se zatracuje, jak je nešťastná, a jindy prohlašuje, že trpí, protože v minulém životě nevykonala žádné zbožné činnosti.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura zpívá ve své Gurv-aṣṭace:
saṁsāra-dāvānala-līḍha-loka-
trāṇāya kāruṇya-ghanāghanatvam
Život v tomto hmotném světě je jako planoucí lesní požár. Nikdo nejde do lesa požár založit, ale oheň se přesto vznítí. Každý chce být v hmotném světě šťastný, avšak utrpení hmotného života stále jen přibývá. Ten, kdo se ocitne v planoucím požáru hmotné existence, se někdy proklíná, ale kvůli svému tělesnému pojetí se nedokáže ze zapletení vyprostit, a proto trpí víc a víc.