SLOKA 2
yasyām u ha vā ete ṣaḍ-indriya-nāmānaḥ karmaṇā dasyava eva te; tad yathā puruṣasya dhanaṁ yat kiñcid dharmaupayikaṁ bahu-kṛcchrādhigataṁ sākṣāt parama-puruṣārādhana-lakṣaṇo yo ’sau dharmas taṁ tu sāmparāya udāharanti; tad-dharmyaṁ dhanaṁ darśana-sparśana-śravaṇāsvādanāvaghrāṇa-saṅkalpa-vyavasāya-gṛha-grāmyopabhogena kunāthasyājitātmano yathā sārthasya vilum-panti.
yasyām—v čem; u ha—jistě; vā—nebo; ete—všichni tito; ṣaṭ-indriya-nāmānaḥ—kteří se jmenují šest smyslů (mysl a pět poznávacích smyslů); karmaṇā—svými činnostmi; dasyavaḥ—lupiči; eva—jistě; te—oni; tat—té; yathā—jako; puruṣasya—osoby; dhanam—majetek; yat—cokoliv; kiñcit—něco; dharma-aupayikam—co je prostředkem k dodržování náboženských zásad; bahu-kṛcchra-adhigatam—vydělané těžkou prací; sākṣāt—přímo; parama-puruṣa-ārādhana-lakṣaṇaḥ—jejíž příznaky jsou uctívání Nejvyššího Pána vykonáváním obětí a tak dále; yaḥ—co; asau — to; dharmaḥ—náboženské zásady; tam—to; tu—ale; sāmparāye—ve prospěch živé bytosti po smrti; udāharanti—moudří prohlašují; tat-dharmyam—zbožné (spojené s praktikováním varṇāśrama-dharmy); dhanam—bohatství; darśana—díváním se; sparśana—dotýkáním se; śravaṇa — posloucháním; āsvādana—chutnáním; avaghrāṇa—čicháním; saṅkalpa—odhodláním; vyavasāya—vyvozením; gṛha—v hmotném domově; grāmya-upabhogena—hmotným smyslovým požitkem; kunāthasya—svedené podmíněné duše; ajita-ātmanaḥ—která se neumí ovládat; yathā—jako; sārthasya—živé bytosti, která má zájem o smyslový požitek; vilumpanti — loupí.
Neovládnuté smysly jsou jako lupiči v lese hmotné existence. Podmíněná duše může vydělat nějaké peníze na rozvoj vědomí Kṛṣṇy, ale neovládnuté smysly ji o tyto peníze bohužel připraví prostřednictvím smyslového požitku. Smysly jsou lupiči, protože nutí zbytečně utrácet za dívání se, čichání, chutnání, dotýkání se, poslouchání, toužení a chtění. Takto je podmíněná duše nucena smysly uspokojovat, a na to utratí všechny své peníze. Tyto peníze ve skutečnosti získala pro následování náboženských zásad, ale loupeživé smysly jí je seberou.
Pūrva-janmārjitā vidyā pūrva-janmārjitaṁ dhanaṁ agre dhāvati dhāvati. Následováním zásad varṇāśrama-dharmy dosáhne člověk lepšího postavení v hmotném světě; může být bohatý, učený, krásný nebo mít vznešený původ. Ten, kdo má tyto přednosti, by měl vědět, že jsou všechny určeny pro rozvoj vědomí Kṛṣṇy. Když je však člověk svedený, naneštěstí zneužije svého vysokého postavení k uspokojování smyslů. Neovládnuté smysly jsou proto považovány za lupiče. Dobrá pozice získaná dodržováním náboženských zásad je promarněna, jakmile se jí zmocní loupeživé smysly. Následováním náboženských zásad podle zákonů varṇāśrama-dharmy se živá bytost dostane do uspokojivého postavení. Tehdy může snadno využít svých předností k dalšímu rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Měla by vědět, že bohatství a příležitost, které dostává v hmotném světě, nemá promrhat na smyslový požitek, neboť jsou určeny k rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto učí lidi ovládat mysl a pět poznávacích smyslů přesně daným procesem. Je třeba vynaložit trochu úsilí a neutrácet peníze na nic jiného než na usměrněný život oddané služby. Smysly chtějí, abychom se dívali na pěkné věci — proto máme utrácet peníze na zdobení Božstva v chrámu. Stejně tak jazyk musí chutnat dobrá jídla, jež byla přinesena a obětována Božstvu. Nosem lze přičichávat k obětovaným květinám a ušima lze poslouchat Hare Kṛṣṇa mantru. Tak mohou být smysly usměrněny a použity k rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Dobré postavení pak nemůže být zničeno hmotným uspokojováním smyslů formou nedovoleného sexu, jedení masa, požívání omamných látek a hazardování. Člověk maří své výhodné postavení v hmotném světě jízdami v automobilech, trávením času v nočních klubech či konzumací odporných jídel v restauracích. Loupeživé smysly takto obírají podmíněnou duši o všechny přednosti, které s velkými potížemi získala.