SLOKA 20
sa eva punar nidrājagara-gṛhīto ’ndhe tamasi magnaḥ śūnyāraṇya iva śete nānyat-kiñcana veda śava ivāpaviddhaḥ.
saḥ—ta podmíněná duše; eva—jistě; punaḥ—znovu; nidrā-ajagara—krajtou hlubokého spánku; gṛhītaḥ—pohlcená; andhe—v hluboké temnotě; tamasi—v nevědomosti; magnaḥ—pohroužená; śūnya-araṇye—v osamoceném lese; iva—jako; śete—leží; na—ne; anyat—jiného; kiñcana—cokoliv; veda—ví; śavaḥ—mrtvola; iva—jako; apaviddhaḥ — vyhozená.
Śukadeva Gosvāmī hovořil dále k Mahārājovi Parīkṣitovi: Můj milý králi, spánek je jako krajta. Krajta spánku vždy pohltí ty, kdo putují lesem hmotného života. Uštknuti touto krajtou zůstávají trvale v temnotě nevědomosti; jsou jako mrtvoly vyhozené do vzdáleného lesa. Podmíněné duše proto nechápou, co se v životě děje.
Hmotný život znamená být plně zabrán do jedení, spaní, sexu a bránění se. Z těchto činností je zvláště spaní bráno velice vážně. Když živá bytost spí, zcela zapomíná na cíl života a na to, co má dělat. V zájmu duchovní realizace se musíme snažit spánku co nejvíce vyhýbat. Gosvāmī z Vṛndāvanu prakticky vůbec nespali. Trochu samozřejmě spali, protože tělo spánek potřebuje, ale byly to dvě hodiny, a někdy i méně. Neustále se věnovali duchovnímu rozvoji. Nidrāhāra-vihārakādi-vijitau. Měli bychom kráčet ve stopách Gosvāmīch a snažit se omezit spánek, jídlo, sex a obranu.