SLOKA 41
karma-vallīm avalambya tata āpadaḥ kathañcin narakād vimuktaḥ punar apy evaṁ saṁsārādhvani vartamāno nara-loka-sārtham upayāti evam upari gato ’pi.
karma-vallīm—popínavá rostlina plodonosného jednání; avalambya — přijme útočiště u; tataḥ—z té; āpadaḥ—nebezpečné nebo strastiplné situace; kathañcit—nějakým způsobem; narakāt—z pekelných podmínek života; vimuktaḥ—vysvobozený; punaḥ api—znovu; evam—takto; saṁsāra-adhvani—na cestě hmotné existence; vartamānaḥ—existuje; nara-loka-sa-artham—pole sobeckých hmotných činností; upayāti—vstupuje; evam—takto; upari—nahoru (na vyšší planetární soustavy); gataḥ api—i když je povýšený.
Když podmíněná duše přijme útočiště u popínavé rostliny plodonosného jednání, může svými zbožnými činnostmi dosáhnout vyšších planetárních soustav, a tak se vysvobodit z pekelných podmínek. Naneštěstí tam však nemůže zůstat — poté, co sklidí výsledky svých zbožných činností, se musí vrátit na nižší planetární soustavy. Takto neustále putuje nahoru a dolů.
V této souvislosti říká Śrī Caitanya Mahāprabhu:
brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja
(Cc. Madhya 19.151)
I když živá bytost putuje mnoho miliónů let, od doby stvoření po dobu zničení, nemůže se vysvobodit z cesty hmotné existence, dokud nezíská útočiště u lotosových nohou čistého oddaného. Tak jako se opice drží větve banyánu a myslí si, že si užívá, podmíněná duše, která nezná skutečný účel svého života, se drží cesty plodonosných činností (karma-kāṇḍa). Někdy díky těmto činnostem vystoupí nebeské planety a jindy znovu sestoupí na Zemi. To popisuje Śrī Caitanya Mahāprabhu slovy brahmāṇḍa bhramite. Má-li však Kṛṣṇovou milostí někdo to štěstí, že dosáhne útočiště u gurua, dostane se mu milostí Kṛṣṇy také poučení o tom, jak vykonávat oddanou službu Nejvyššímu Pánu. Tak získá klíč, jak se vymanit z tohoto nekonečného strastiplného stoupání a klesání v hmotném světě. Védský pokyn proto zní, že člověk má vyhledat duchovního mistra. Vedy prohlašují: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet (Muṇḍaka Upaniṣad 1.2.12). Podobně v Bhagavad-gītě (4.34) Nejvyšší Osobnost Božství radí:
tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ
“Snaž se poznat pravdu tím, že se obrátíš na duchovního mistra. Pokorně se ho dotazuj a zároveň mu služ. Seberealizované duše ti mohou předat poznání, neboť uzřely pravdu.” Śrīmad-Bhāgavatam (11.3.21) dává podobnou radu:
tasmād guruṁ prapadyeta
jijñāsuḥ śreya uttamam
śābde pare ca niṣṇātaṁ
brahmaṇy upaśamāśrayam
“Každý, kdo si opravdu přeje dosáhnout skutečného štěstí, musí vyhledat pravého duchovního mistra a přijmout u něho útočiště prostřednictvím zasvěcení. Kvalifikací jeho duchovního mistra je, že na základě úvahy musí mít zrealizované závěry písem a musí být schopen o nich přesvědčit ostatní. Takové velké osobnosti, které se odevzdaly Nejvyššímu Bohu a ponechaly stranou všechny hmotné ohledy, je třeba chápat jako pravé duchovní mistry.” Rovněž Viśvanātha Cakravartī, velký vaiṣṇava, radí: yasya prasādād bhagavat-prasādaḥ — “Milostí duchovního mistra člověk získá milost Kṛṣṇy.” To je stejná rada jako ta, kterou dal Śrī Caitanya Mahāprabhu (guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja). To je podstatné. Živá bytost musí dospět k vědomí Kṛṣṇy, a proto musí přijmout útočiště u čistého oddaného. Tak se může vysvobodit ze zajetí hmoty.