SLOKA 20
asad-dṛśo yaḥ pratibhāti māyayā
kṣībeva madhv-āsava-tāmra-locanaḥ
na nāga-vadhvo ’rhaṇa īśire hriyā
yat-pādayoḥ sparśana-dharṣitendriyāḥ
asat-dṛśaḥ—pro toho, jehož pohled je znečištěný; yaḥ—kdo; pratibhāti—jeví se; māyayā—vliv māyi; kṣībaḥ—ten, kdo je opojený nebo rozhněvaný; iva—jako; madhu—medem; āsava—a likérem; tāmra-locanaḥ — kdo má oči narudlé jako měď; na—ne; nāga-vadhvaḥ—manželky hadího démona; arhaṇe—v uctívání; īśire—nebyly schopné pokračovat; hriyā — kvůli studu; yat-pādayoḥ—Jehož lotosových nohou; sparśana—dotekem; dharṣita—vzrušené; indriyāḥ—jejichž smysly.
Těm, jejichž pohled je nečistý, se oči Nejvyššího Pána jeví jako oči někoho, kdo bezuzdně pije opojné nápoje. Takto zmateni se takoví neinteligentní lidé na Pána hněvají a kvůli jejich zlostné náladě vypadá i Samotný Pán rozhněvaně a nahání hrůzu. To je však iluze. Když byly manželky hadího démona vzrušeny dotekem Pánových lotosových nohou, kvůli studu nemohly dále pokračovat v Jeho uctívání. Pána však jejich dotek nevzrušil, protože je za všech okolností vyrovnaný. Kdo by tedy neuctíval Nejvyšší Osobnost Božství?
Každý, kdo zůstane nevzrušený i v přítomnosti příčiny vzrušení, se nazývá dhīra, “vyrovnaný”. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je vždy v transcendentálním postavení, a proto Ho nikdy nic nevzruší. Chce-li se tedy někdo stát dhīrou, musí přijmout útočiště u lotosových nohou Pána. V Bhagavad-gītě (2.13) Kṛṣṇa říká: dhīras tatra na muhyati—ten, kdo je za všech okolností vyrovnaný, není nikdy zmaten. Prahlāda Mahārāja je dokonalým příkladem dhīry. Když se Pán zjevil v líté podobě Nṛsiṁhadeva, aby zabil Hiraṇyakaśipua, Prahlāda zůstal nevzrušený. Byl úplně klidný, zatímco ostatní — dokonce i Pána Brahmu — Pánovy rysy vyděsily.