SLOKA 13
harir hi sākṣād bhagavān śarīriṇām
ātmā jhaṣāṇām iva toyam īpsitam
hitvā mahāṁs taṁ yadi sajjate gṛhe
tadā mahattvaṁ vayasā dampatīnām
hariḥ—Pán; hi—jistě; sākṣāt—přímo; bhagavān—Nejvyšší Osobnost Božství; śarīriṇām—všech živých bytostí, jež přijaly hmotná těla; ātmā — život a duše; jhaṣāṇām—vodních živočichů; iva—jako; toyam—spousta vody; īpsitam—je přáním; hitvā—vzdá se; mahān—velká osobnost; tam—Jeho; yadi—když; sajjate—přilne; gṛhe—k rodinnému životu; tadā—tehdy; mahattvam—velikost; vayasā—věkem; dam-patīnām—manžela a manželky.
Stejně jako si vodní živočichové vždy přejí žít v rozlehlém vodním prostředí, všechny podmíněné živé bytosti si přirozeně přejí setrvávat v rozsáhlé existenci Nejvyššího Pána. Pokud tedy nějaká z hmotného hlediska velká osobnost nedokáže přijmout útočiště u Nejvyšší Duše a místo toho přilne k hmotnému rodinnému životu, podobá se svou velikostí mladému manželskému páru z nižších vrstev společnosti. Ten, kdo příliš lpí na hmotném životě, přichází o všechny dobré duchovní vlastnosti.
Krokodýli jsou značně divoká zvířata, ale když se odváží vylézt z vody na souš, jsou bezmocní. Mimo vodu nemohou projevit svou původní sílu. Všeprostupující Nadduše, Paramātmā, je zdrojem všech živých bytostí a všechny jsou Jejími nedílnými částmi. Když živá bytost zůstane ve styku s všeprostupujícím Vāsudevem, Osobností Božství, projevuje svou duchovní sílu, stejně jako krokodýl projevuje svou sílu ve vodě. Jinými slovy, velikost živé bytosti lze vnímat v duchovním světě, kde se věnuje duchovním činnostem. Mnoho hospodářů přilne k rodinnému životu, i když jsou dobře obeznámeni s poznáním Ved. Jelikož postrádají veškerou duchovní sílu, jsou zde přirovnáni ke krokodýlům na souši. Jejich velikost je jako velikost mladého manžela a manželky, kteří jsou nevzdělaní, a přesto jeden druhého vychvalují a jsou přitahováni svou dočasnou krásou. Takovouto velikost oceňují pouze lidé nižší třídy, bez jakýchkoliv kvalifikací.
Každý by měl proto vyhledat útočiště u Nejvyšší Duše, zdroje všech živých bytostí. Nikdo by neměl marnit čas takzvaným štěstím materialistického rodinného života. Ve védské civilizaci je tento druh omezeného života dovolen pouze do věku padesáti let, kdy člověk musí odejít od rodiny a přijmout buď stav vānaprasthy (žít nezávisle v ústraní a rozvíjet duchovní poznání), nebo sannyās (stav odříkání, kdy se zcela odevzdává Nejvyšší Osobnosti Božství).