SLOKA 17
tad bhagavato māyāmayaṁ rūpaṁ parama-samādhi-yogena ramā devī saṁvatsarasya rātriṣu prajāpater duhitṛbhir upetāhaḥsu ca tad-bhartṛbhir upāste idaṁ codāharati.
tat—tu; bhagavataḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství; māyā-mayam—plnou náklonnosti k oddaným; rūpam—podobu; parama—nejvyšší; samādhi-yogena—pohroužením mysli ve službě Pánu; ramā—bohyně štěstí; devī—božská žena; saṁvatsarasya—známého jako Saṁvatsara; rātriṣu—během nocí; prajāpateḥ—Prajāpatiho; duhitṛbhiḥ—s dcerami; upeta—společně; ahaḥsu—během dnů; ca—také; tat-bhartṛbhiḥ—s manželi; upāste—uctívá; idam—toto; ca—také; udāharati—recituje.
Po dobu známou jako Saṁvatsara uctívá Lakṣmīdevī Pána v Jeho nanejvýš milostivé podobě Kāmadeva. Ve dne ji doprovázejí synové Prajāpatiho (vládnoucí božstva dnů) a v noci jeho dcery (božstva nocí). V plném pohroužení do oddané služby recituje následující mantry.
Slovo māyāmayam, použité v tomto verši, nesmíme chápat podle māyāvādských interpretací. Māyā znamená kromě “iluze” také “náklonnost”. Matka jednající láskyplně s dítětem se nazývá māyāmaya. Nejvyšší Pán Viṣṇu je v každé podobě, ve které se zjeví, vždy plný lásky ke Svým oddaným. Slovo māyāmayam je zde tedy použité ve smyslu “hluboce nakloněn Svým oddaným”. Śrīla Jīva Gosvāmī v této souvislosti píše, že māyāmayam také může znamenat kṛpā-pracuram, “velice milostivý”. Podobně Śrīla Vīrarāghava říká: māyā-pracuranātmīya-saṅkalpena parigṛhītam ity arthaḥ jñāna-paryāyo 'tra māyā-śabdaḥ — slovem māyāmayam se označuje ten, kdo je díky důvěrnému vztahu plný lásky. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětluje māyāmayam rozdělením na slova māyā a āmayam: jelikož je živá bytost nemocná iluzí, Pán si vždy velice přeje vysvobodit Svého oddaného ze spárů māyi a vyléčit ho z nemoci způsobené iluzorní energií.