SLOKA 11
kiṁ sambhṛtaṁ rucirayor dvija śṛṅgayos te
madhye kṛśo vahasi yatra dṛśiḥ śritā me
paṅko ’ruṇaḥ surabhīr ātma-viṣāṇa īdṛg
yenāśramaṁ subhaga me surabhī-karoṣi
kim—co; sambhṛtam—plní je; rucirayoḥ—překrásné; dvija—ó brāhmaṇo; śṛṅgayoḥ—dva rohy; te—tvoje; madhye—uprostřed; kṛśaḥ — tenký; vahasi—neseš; yatra—v nich; dṛśiḥ—oči; śritā—připoutané; me—moje; paṅkaḥ—prášek; aruṇaḥ—červený; surabhiḥ—voňavý; ātma-viṣāṇe—na dvou rozích; īdṛk—takový; yena—kterým; āśramam—obydlí; su-bhaga—ó šťastlivý; me—moje; surabhī-karoṣi—naplňuješ vůní.
Āgnīdhra poté chválil vztyčená prsa Pūrvacitti. Pravil: Můj milý brāhmaṇo, máš velice tenký pas, a přesto s velkými potížemi opatrně neseš dva krásné rohy, které přitahují moje oči. Co je jejich náplní? Zdá se, že jsi je posypal voňavým červeným práškem, který připomíná vycházející ranní slunce. Ó šťastlivý, řekni mi prosím, odkud máš ten voňavý prášek, který celý můj āśram, mé obydlí, naplňuje příjemnou vůní?
Āgnīdhra oceňoval vztyčená prsa Pūrvacitti. Poté, co je spatřil, téměř pozbyl rozumu. Nicméně nedokázal rozeznat, zda je Pūrvacitti chlapec nebo dívka, neboť výsledkem jeho askeze bylo, že mezi oběma pohlavími neviděl rozdíl. Oslovil ji proto titulem dvija, “ó brāhmaṇo”. Proč by však měl mít dvija, bráhmanský chlapec, na hrudi rohy? Jelikož měl chlapec tenký pas, Āgnīdhra si myslel, že mu dělá velké potíže tyto rohy nést, a že je tedy jistě naplňuje něco velice cenného. Proč by je jinak nosil? Má-li žena tenký pas a plná prsa, vypadá velmi přitažlivě. Āgnīdhra, jehož oči byly tímto pohledem upoutány, rozjímal o těžkých prsou dívčina štíhlého těla a uvažoval, jakou oporu jim musí poskytovat její záda. Představoval si, že její vztyčená prsa jsou dva rohy, které zakryla látkou, aby ostatní neviděli cennosti, jež obsahují. Āgnīdhra si je ovšem toužebně přál vidět. Žádal proto: “Prosím, odkryj je, abych se podíval, co neseš. Neboj se, nevezmu ti to. Jestli je pro tebe těžké je odhalit, pomohu ti a sám je odhalím, abych viděl, jaké cennosti tyto vztyčené rohy skrývají.” Také ho překvapilo, když na jejích prsou viděl červený kunkumový prášek, který příjemně voněl. I nadále však považoval Pūrvacitti za chlapce a oslovil ji jako nanejvýš šťastlivého muniho (subhaga). Chlapec byl jistě šťastlivý—jak jinak by mohl naplnit celý Āgnīdhrův āśram příjemnou vůní pouze tím, že tam stál?