SLOKA 11
evaṁ tato vāruṇīṁ saumyām aindrīṁ ca punas tathānye ca grahāḥ somādayo nakṣatraiḥ saha jyotiś-cakre samabhyudyanti saha vā nimlo-canti.
evam—takto; tataḥ—odtud; vāruṇīm—do sídla Varuṇy; saumyām — do sídla Měsíce; aindrīṁ ca—a do sídla Indry; punaḥ—opět; tathā—tak také; anye—ostatní; ca—také; grahāḥ—planety; soma-ādayaḥ — v čele s Měsícem; nakṣatraiḥ—všechny hvězdy; saha—s; jyotiḥ-cakre—na nebeské klenbě; samabhyudyanti—vycházejí; saha—spolu s; vā—nebo; nimlocanti—zapadají.
Z Yamarājova sídla putuje Slunce do Nimlocanī, sídla Varuṇy, odtud do Vibhāvarī, sídla boha Měsíce, a odtud opět do Indrova sídla. Stejným způsobem se na nebeské klenbě objevuje spolu s ostatními hvězdami a planetami Měsíc, a poté opět zapadá a mizí z očí.
V Bhagavad-gītě (10.21) Kṛṣṇa říká: nakṣatrāṇām ahaṁ śaśī — “Mezi hvězdami jsem Měsíc.” To znamená, že se Měsíc podobá ostatním hvězdám. Védská literatura nás informuje, že v tomto vesmíru se nachází jedno Slunce, které se pohybuje. Západní teorii, že všechna svítící tělesa na obloze jsou různá slunce, védská literatura nepotvrzuje. Nemůžeme ani přijmout, že tato tělesa jsou slunce jiných vesmírů, neboť každý vesmír pokrývají různé obaly z hmotných prvků, a proto z jednoho vesmíru do druhého nevidíme, přestože jsou těsně vedle sebe. Vše, co vidíme, se nachází uvnitř tohoto vesmíru. V každém vesmíru je jeden Pán Brahmā a další polobozi na jiných planetách, ale pouze jedno Slunce.