SLOKA 9
atha cāpūryamāṇābhiś ca kalābhir amarāṇāṁ kṣīyamāṇābhiś ca kalābhiḥ pitṝṇām aho-rātrāṇi pūrva-pakṣāpara-pakṣābhyāṁ vitanvānaḥ sarva-jīva-nivaha-prāṇo jīvaś caikam ekaṁ nakṣatraṁ triṁśatā muhūrtair bhuṅkte.
atha—takto; ca—také; āpūryamāṇābhiḥ—postupně rostoucí; ca—a; kalābhiḥ—částmi Měsíce; amarāṇām—polobohů; kṣīyamāṇābhiḥ—postupným ubýváním; ca—a; kalābhiḥ—částmi Měsíce; pitṝṇām—obyvatel planety zvané Pitṛloka; ahaḥ-rātrāṇi—dny a noci; pūrva-pakṣa-apara-pakṣābhyām—obdobím růstu a ubývání; vitanvānaḥ—rozděluje; sarva-jīva-nivaha—souhrnu živých bytostí; prāṇaḥ—život; jīvaḥ—hlavní živá bytost; ca—také; ekam ekam—jedno po druhém; nakṣatram—souhvězdí; triṁśatā—třiceti; muhūrtaiḥ—muhūrtami; bhuṅkte—prochází.
Když Měsíc dorůstá, jeho svítících částí denně přibývá, což vytváří polobohům den a pitům noc. Když ho naopak ubývá, přináší to noc polobohům a den pitům. Tak projde Měsíc každým souhvězdím za třicet muhūrt (celý den). Měsíc je zdrojem nektarového chladu, který ovlivňuje růst obilí, a proto je bůh Měsíce považován za život všech živých bytostí. Díky tomu se nazývá Jīva, hlavní živá bytost ve vesmíru.