SLOKA 26
tasya mahānubhāvasyānupatham amṛjita-kaṣāyaḥ ko vāsmad-vidhaḥ parihīṇa-bhagavad-anugraha upajigamiṣatīti.
tasya—Prahlāda Mahārāje; mahā-anubhāvasya—jenž byl vznešeným oddaným; anupatham—cesta; amṛjita-kaṣāyaḥ—osoba hmotně znečištěná; kaḥ—co; vā—nebo; asmat-vidhaḥ—jako my; parihīṇa-bhagavat-anugrahaḥ—bez přízně Nejvyšší Osobnosti Božství; upajigamiṣati—touhy následovat; iti—takto.
Bali Mahārāja pravil: Ti, kdo jsou jako my, kteří jsme stále připoutáni k hmotnému požitku, znečištěni kvalitami hmotné přírody a postrádáme milost Nejvyšší Osobnosti Božství, nemohou následovat nejvyšší cestu Prahlāda Mahārāje, vznešeného oddaného Pána.
Je řečeno, že aby člověk dosáhl duchovní realizace, musí následovat velké osobnosti, jako je Pán Brahmā, Devarṣi Nārada, Pán Śiva a Prahlāda Mahārāja. Cesta bhakti není vůbec obtížná, kráčíme-li ve stopách předchozích ācāryů a autorit. Ti, kdo jsou příliš znečištěni kvalitami hmotné přírody, je však následovat nemohou. Ačkoliv Bali Mahārāja ve skutečnosti následoval cestu svého děda, ze své velké pokory se domníval, že ji nenásleduje. Pro pokročilé vaiṣṇavy, kteří se řídí zásadami bhakti, je charakteristické, že se považují za obyčejné lidské bytosti. Nejedná se o falešný projev pokory; vaiṣṇava tak skutečně uvažuje, a proto nikdy nepřizná své vznešené postavení.