SLOKA 14
etā hy eveha nṛbhir upagantavyā gatayo yathā-karma-vinirmitā yathopadeśam anuvarṇitāḥ kāmān kāmayamānaiḥ.
etāḥ—ty všechny; hi—vskutku; eva—jistě; iha—v tomto vesmíru; nṛbhiḥ—všemi živými bytostmi; upagantavyāḥ—dosažitelné; gatayaḥ—cíle; yathā-karma—podle svých činností v minulosti; vinirmitāḥ—stvořené; yathā-upadeśam—jak jsem byl poučen; anuvarṇitāḥ—popsal jsem podle toho; kāmān—hmotný požitek; kāmayamānaiḥ—těmi, kdo si přejí.
Můj milý králi, popsal jsem ti plně stvoření tohoto hmotného světa podle plodonosných činností a tužeb podmíněných duší, jak jsem o tom slyšel od svého duchovního mistra. Podmíněné duše, které mají nespočetné hmotné touhy, se dostávají do různých postavení na různých planetárních soustavách, a tak žijí v tomto hmotném stvoření.
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura v této souvislosti zpívá:
anādi karama-phale,
paḍi' bhavārṇava-jale,
taribāre nā dekhi upāya
“Můj Pane, nevím, kdy jsem započal svůj hmotný život, ale je mi jasné, že jsem spadl do hlubokého oceánu nevědomosti. Nyní také vidím, že neexistuje jiný způsob, jak se z něho dostat, než přijmout útočiště u Tvých lotosových nohou.” Śrī Caitanya Mahāprabhu se modlí podobně:
ayi nanda-tanuja kiṅkaraṁ
patitaṁ māṁ viṣame bhavāmbudhau
kṛpayā tava pāda-paṅkaja-
sthita-dhūlī-sadṛśaṁ vicintaya
“Můj drahý Pane, synu Nandy Mahārāje, jsem Tvůj věčný služebník, ale z nějakého důvodu jsem spadl do tohoto oceánu nevědomosti. Zachraň mě proto, prosím, z těchto strašných podmínek materialistického života.”