SLOKA 37
evaṁ-vidhā narakā yamālaye santi śataśaḥ sahasraśas teṣu sarveṣu ca sarva evādharma-vartino ye kecid ihoditā anuditāś cāvani-pate paryāyeṇa viśanti tathaiva dharmānuvartina itaratra iha tu punar-bhave ta ubhaya-śeṣābhyāṁ niviśanti.
evam-vidhāḥ—takových; narakāḥ—mnoho pekel; yama-ālaye—v Yamarājově provincii; santi—jsou; śataśaḥ—stovky; sahasraśaḥ—tisíce; teṣu—na těchto pekelných planetách; sarveṣu—všechny; ca—také; sarve—všichni; eva—vskutku; adharma-vartinaḥ—ti, kdo nedodržují védské nebo jiné usměrňující zásady; ye kecit—kdokoliv; iha—zde; uditāḥ — zmíněné; anuditāḥ—nezmíněné; ca—a; avani-pate—ó králi; paryāyeṇa—podle míry různých druhů hříšných činností; viśanti—vstupují; tathā eva—podobně; dharma-anuvartinaḥ—ti, kdo jsou zbožní a jednají podle usměrňujících zásad či védských pokynů; itaratra—jinde; iha—na tuto planetu; tu—ale; punaḥ-bhave—do příštího života; te—ti všichni; ubhaya-śeṣābhyām—na základě zbytku výsledků zbožnosti nebo neřesti; niviśanti—vstupují.
Můj milý králi Parīkṣite, v Yamarājově provincii existují stovky a tisíce pekelných planet. Všichni bezbožní lidé, o kterých jsem hovořil — a také ti, o kterých jsem se nezmínil — musí vstoupit na tyto planety podle míry své bezbožnosti. Zbožní lidé však vstoupí na jiné planetární soustavy, na planety polobohů. Nicméně zbožní i bezbožní se po vyčerpání výsledků svých zbožných či bezbožných činností opět vracejí na Zemi.
Tato sloka je ve shodě se samotným začátkem učení Pána Kṛṣṇy v Bhagavad-gītě: tathā dehāntara-prāptiḥ — v tomto hmotném světě je každý předurčen k tomu, aby měnil jedno tělo za druhým na různých planetárních soustavách. Ūrdhvaṁ gacchanti satva-sthā — ti, kdo jsou v kvalitě dobra, stoupají na nebeské planety. Adho gacchanti tāmasāḥ — ti, kdo jsou příliš ponořeni v nevědomosti, se dostávají na pekelné planetární soustavy. Oba druhy lidí však podléhají opakovanému rození a umírání. V Bhagavad-gītě je uvedeno, že i ten, kdo je velmi zbožný, se po ukončení svého požitku na vyšších planetárních systémech vrátí zpátky na Zemi (kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti). Stěhování se z jedné planety na druhou tedy problémy života neřeší. Ty budou vyřešeny jedině tehdy, až nebudeme nuceni přijmout další hmotné tělo. To bude možné, pokud vyvineme vědomí Kṛṣṇy. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (4.9):
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a činností, se po opuštění těla již znovu nezrodí v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.” To je dokonalost života a skutečné řešení životních problémů. Neměli bychom toužit po vyšších, nebeských planetárních soustavách a také bychom neměli jednat tak, abychom se dostali na pekelné planety. Celý účel tohoto hmotného světa bude splněn, pokud znovu získáme svou duchovní totožnost a vrátíme se domů, zpátky k Bohu. Nejvyšší Osobnost Božství pro tento cíl předepisuje velmi jednoduchou metodu: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Člověk nemá být ani zbožný, ani bezbožný. Má být oddaný a odevzdat se lotosovým nohám Kṛṣṇy. Toto odevzdání se je také velmi snadné — dokáže to i dítě. Man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru. Musíme neustále myslet na Kṛṣṇu a zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Každý se má stát Kṛṣṇovým oddaným, uctívat Ho a klanět se mu, a tak všechny své životní činnosti zaměstnat ve službě Pánu Kṛṣṇovi.