KAPITOLA ČTVRTÁ
Vlastnosti Ṛṣabhadeva, Nejvyšší Osobnosti Božství
V této kapitole bude popsáno, jak Ṛṣabhadeva, syn Mahārāje Nābhiho, zplodil sto synů, za jejichž vlády byl celý svět po všech stránkách šťastný. Když se Ṛṣabhadeva zjevil jako syn Mahārāje Nābhiho, lidé Ho uznávali za nejvznešenější a nejkrásnější osobu té doby. Jeho duševní rovnováha, vliv, síla, nadšení, záře Jeho těla a další transcendentální vlastnosti neměly obdoby. Slovo ṛṣabha znamená “nejlepší” nebo “nejvyšší”. Jelikož měl syn Mahārāje Nābhiho takové neobyčejné vlastnosti, král Mu dal jméno Ṛṣabha, “nejlepší”. Jeho vliv nebylo možné s ničím srovnat. V době, kdy byl nedostatek deště, Ṛṣabhadeva nedbal na Indru, krále nebes, který má dodávky deště na starosti, a prostřednictvím Své vlastní energie seslal na Ajanābhu vydatný déšť. Když král Nābhi získal Ṛṣabhadeva, Nejvyšší Osobnost Božství, za svého syna, začal Ho pečlivě vychovávat. Poté Mu svěřil vládní moc, zanechal rodinného života a žil v Badarikāśramu, kde se plně věnoval uctívání Vāsudeva, Nejvyššího Pána. Aby Pán Ṛṣabhadeva dodržel společenské zvyklosti, stal se na nějaký čas studentem v gurukule, a když se vrátil, přijal na pokyn Svého gurua manželku jménem Jayantī, kterou Mu dal král nebes Indra. V jejím lůně zplodil sto synů, z nichž nejstarší se jmenoval Bharata. Od doby vlády Mahārāje Bharaty se tato planeta nazývá Bhārata-varṣa. V čele dalších Ṛṣabhadevových synů byli Kuśāvarta, Ilāvarta, Brahmāvarta, Malaya, Ketu, Bhadrasena, Indraspṛk, Vidarbha a Kīkaṭa. Ṛṣabhadeva měl ještě další syny, kteří se jmenovali Kavi, Havi, Antarikṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa a Karabhājana. Těchto devět nepřijalo vládu nad královstvím, a namísto toho se z nich stali mniši, kteří následovali náboženské pokyny Bhāgavatamu a kázali vědomí Kṛṣṇy. Jejich vlastnosti a činnosti jsou popsány v jedenáctém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, v rozhovoru Vasudeva a Nārady na Kurukṣetře. Král Ṛṣabhadeva vykonával mnoho obětí, aby šel příkladem obyčejným lidem, a Své syny učil, jak vládnout občanům.
SLOKA 1:
Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Jakmile se Pán narodil jako syn Mahārāje Nābhiho, ihned projevil příznaky Nejvyššího Pána, jako například viditelné znaky na chodidlech (praporek, blesk atd.). Ke každému zaujímal stejný postoj a byl velice klidný. Ovládal Své smysly a mysl, a jelikož vlastnil veškeré bohatství, nedychtil po hmotném požitku. Ṛṣabhadeva, syn Mahārāje Nābhiho, oplýval všemi těmito vlastnostmi a byl ze dne na den mocnější — občané, učení brāhmaṇové, polobozi i ministři proto chtěli, aby byl ustanoven za vládce Země.
SLOKA 2: Když se syn Mahārāje Nābhiho objevil lidským zrakům, projevoval všechny dobré vlastnosti, které popisují velcí básníci — dobře stavěné tělo se všemi znaky Osobnosti Božství, udatnost, sílu, krásu, proslulost, slávu, vliv a nadšení. Poté, co u Něho Jeho otec, Mahārāja Nābhi, zpozoroval všechny tyto vlastnosti, usoudil, že jeho syn je nejlepší z lidských bytostí či nejvyšší bytost, a proto Mu dal jméno Ṛṣabha.
SLOKA 3: Král nebes Indra, který je po hmotné stránce velmi bohatý, začal králi Ṛṣabhadevovi závidět, a proto přestal na planetu zvanou Bhārata-varṣa sesílat déšť. Nejvyšší Pán Ṛṣabhadeva, vládce všech mystických sil, tehdy pochopil záměr krále Indry a lehce se pousmál. Poté začal vlastní silou—prostřednictvím yogamāyi, Své vnitřní energie — vydatně zalévat Svou zemi, místo známé jako Ajanābha.
SLOKA 4: Jelikož král Nābhi dostal dokonalého syna, jakého si přál, byl neustále zaplavený transcendentální blažeností a otcovskou láskou. Ve vytržení Mu říkal chvějícím se hlasem: “Můj drahý synu, můj miláčku.” Toto uvažování, kdy pokládal Nejvyššího Pána, Svrchovaného Otce, za svého syna, způsobila yogamāyā. Pán se ze Své svrchované dobré vůle stal jeho synem a jednal s každým, jako kdyby Sám byl obyčejnou lidskou bytostí. Král Nābhi začal svého transcendentálního syna s velkou náklonností vychovávat a neustále ho naplňovala transcendentální blaženost, radost a oddanost.
SLOKA 5: Král Nābhi věděl, že jeho syn Ṛṣabhadeva je mezi občany i vládními úředníky a ministry velice oblíbený, a proto Ho dosadil na trůn jako vládce světa, aby chránil obyvatelstvo podle védského náboženského systému. Za tím účelem Ho svěřil do rukou učených brāhmaṇů, kteří Ho měli vést při řízení vlády. Poté Mahārāja Nābhi odešel se svou manželkou Merudevī do Badarikāśramu v Himalájích, kde se s velkým uspokojením dovedně zaměstnal různými druhy askeze. V dokonalém samādhi uctíval Nejvyšší Osobnost Božství, Nara-Nārāyaṇa, Jenž je úplnou expanzí Kṛṣṇy. Díky tomu po čase dospěl do duchovního světa, známého jako Vaikuṇṭha.
SLOKA 6: Ó Mahārāji Parīkṣite, staří mudrci složili na oslavu Mahārāje Nābhiho dvě sloky. První z nich zní: “Kdo může dosáhnout dokonalosti Mahārāje Nābhiho? Kdo dokáže jednat jako on? Díky jeho oddané službě Nejvyšší Pán svolil, že se stane jeho synem.”
SLOKA 7: (Druhá modlitba zní takto:) “Kdo uctívá brāhmaṇy lépe než Mahārāja Nābhi? Jelikož je uctil k jejich plné spokojenosti, kvalifikovaní brāhmaṇové mu svou bráhmanskou silou ukázali Nejvyšší Osobnost Božství, Samotného Nārāyaṇa.”
SLOKA 8: Poté, co Mahārāja Nābhi odešel do Badarikāśramu, Nejvyšší Pán Ṛṣabhadeva pochopil, že Jeho království představuje Jeho pole činností. Šel proto Sám příkladem a učil povinnostem hospodáře tak, že pod vedením duchovních mistrů nejprve podstoupil brahmacaryu. Odebral se také žít do gurukuly, místa duchovních mistrů. Po ukončení Svého vzdělání rozdal Svým duchovním mistrům dary (guru-dakṣiṇā) a přijal život hospodáře. Vzal si za manželku dívku jménem Jayantī, kterou Mu věnoval král nebes Indra, a zplodil s ní sto synů, jež byli stejně mocní a kvalifikovaní jako On Sám. Ṛṣabhadeva a Jayantī vykonávali obřadní činnosti nařízené śāstrami śruti a smṛti, a tak žili ukázkovým rodinným životem.
SLOKA 9: Nejstarší ze sta Ṛṣabhadevových synů, který se jmenoval Bharata, byl velkým, vznešeným oddaným, obdařeným těmi nejlepšími vlastnostmi. Na jeho počest začali lidé tuto planetu nazývat Bhārata-varṣa.
SLOKA 10: Po Bharatovi následovalo devadesát devět dalších synů. Devět z nich bylo starších — Kuśāvarta, Ilāvarta, Brahmāvarta, Malaya, Ketu, Bhadrasena, Indraspṛk, Vidarbha a Kīkaṭa.
SLOKA 11-12: Dalšími syny byli Kavi, Havi, Antarikṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa a Karabhājana. Ti všichni byli velice pokročilými oddanými a autorizovanými kazateli Śrīmad-Bhāgavatamu, oslavovanými pro jejich intenzivní oddanost Vāsudevovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Z toho důvodu byli velice vznešení. Později — až budu mluvit o rozhovoru mezi Nāradou a Vasudevem — (říká Śukadeva Gosvāmī) popíši pro dokonalé uspokojení mysli vlastnosti těchto devíti oddaných.
SLOKA 13: Kromě výše uvedených devatenácti měli Ṛṣabhadeva a Jayantī osmdesát jedna dalších, mladších synů. Na příkaz svého otce si všichni osvojili vytříbené, ušlechtilé chování, čistotu v jednání a důkladnou znalost Ved, jakož i vykonávání védských obřadů. Všichni se tak stali dokonale kvalifikovanými brāhmaṇy.
SLOKA 14: Pán Ṛṣabhadeva byl jakožto inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství naprosto nezávislý, neboť Jeho podoba byla duchovní, věčná a plná transcendentální blaženosti. Nikdy se Ho netýkaly čtyři principy hmotného utrpení (zrození, smrt, stáří a nemoc) a nebyl také hmotně připoutaný. Vždy se vyznačoval vyrovnaností a viděl všechny na stejné úrovni. Byl dobrodincem všech živých bytostí a trápilo Ho, když viděl neštěstí druhých. I když byl dokonalou osobností, Nejvyšším Pánem a vládcem všech, přesto vystupoval jako obyčejná podmíněná duše a striktně se řídil zásadami varṇāśrama-dharmy. Jelikož tyto zásady začaly být časem zanedbávány, učil Svými vlastnostmi a chováním nevědomou veřejnost, jak plnit povinnosti v rámci varṇāśrama-dharmy. Takto usměrňoval lidi žijící životem hospodářů a umožňoval jim rozvíjet náboženství a hospodářské blaho a získat dobrou pověst, syny a dcery, hmotný požitek a nakonec věčný život. Svými pokyny lidem ukazoval, jak mohou zůstat hospodáři a zároveň následováním zásad varṇāśrama-dharmy dosáhnout dokonalosti.
SLOKA 15: Cokoliv koná významný člověk, konají i obyčejní lidé.
SLOKA 16: Pán Ṛṣabhadeva dokonale znal důvěrné védské poznání, které zahrnuje informace o předepsaných povinnostech všeho druhu, ale přesto i nadále vystupoval jako kṣatriya a následoval pokyny brāhmaṇů týkající se ovládání mysli a smyslů, snášenlivosti a podobně. Tak vládl lidem podle systému varṇāśrama-dharmy, který přikazuje, aby brāhmaṇové učili kṣatriye a kṣatriyové vládli státu prostřednictvím vaiśyů a śūdrů.
SLOKA 17: Pán Ṛṣabhadeva stokrát vykonal všechny druhy obětí podle pokynů védské literatury, a tak po všech stránkách uspokojil Pána Viṣṇua. Všechny obřady se skvěly prvotřídním vybavením. Byly pořádány na svatých místech, ve vhodnou dobu a vykonávali je kněží, kteří byli mladí a oplývali vírou. Takto probíhalo uctívání Pána Viṣṇua, po kterém bylo prasādam nabízeno všem polobohům. Všechny obřady a festivaly tedy byly úspěšné.
SLOKA 18: Nikdo netouží po ničem, co je jako přelud nebo květina na nebi, neboť každý dobře ví, že takové věci neexistují. Když Pán Ṛṣabhadeva vládl Bhārata-varṣe, ani obyčejní lidé nikdy a žádným způsobem o nic nežádali. Nikdo nikdy nežádá o přelud. Jinými slovy, každý byl naprosto spokojený, a proto nemohlo dojít k tomu, aby někdo o něco žádal. Lidé cítili ke králi velkou náklonnost, která neustále rostla, a proto neměli potřebu po něm něco chtít.
SLOKA 19: Při Své okružní cestě světem jednou Ṛṣabhadeva, Nejvyšší Pán, dospěl na místo zvané Brahmāvarta. Konalo se tam velké shromáždění učených brāhmaṇů a všichni královi synové pozorně naslouchali jejich pokynům. Přestože si již osvojili dobré chování a byli oddaní a kvalifikovaní, Ṛṣabhadeva je na tomto shromáždění poučil tak, že to slyšeli všichni občané. Dal jim pokyny pro budoucnost, aby byli schopni dokonale vládnout světu. Pronesl tedy následující slova.