SLOKA 4
nābhis tu yathābhilaṣitaṁ suprajastvam avarudhyāti-pramoda-bhara-vihvalo gadgadākṣarayā girā svairaṁ gṛhīta-naraloka-sadharmaṁ bhagavantaṁ purāṇa-puruṣaṁ māyā-vilasita-matir vatsa tāteti sānurāgam upalālayan parāṁ nirvṛtim upagataḥ.
nābhiḥ—král Nābhi; tu—jistě; yathā-abhilaṣitam—jak si přál; su-prajastvam—nejkrásnějšího syna; avarudhya—dostal; ati-pramoda—velké radosti; bhara—přemírou; vihvalaḥ—zaplavený; gadgada-akṣarayā — chvějícím se v extázi; girā—s hlasem; svairam—ze Své nezávislé vůle; gṛhīta—přijal; nara-loka-sadharmam—jednal jako lidská bytost; bhagavantam—Nejvyšší Osobnost Božství; purāṇa-puruṣam—nejstarší ze všech živých bytostí; māyā—prostřednictvím yogamāyi; vilasita—zmatené; matiḥ—jeho uvažování; vatsa—můj drahý synu; tāta—miláčku; iti—takto; sa-anurāgam—s velkou náklonností; upalālayan—vychovával; parām — transcendentální; nirvṛtim—blaženost; upagataḥ—získal.
Jelikož král Nābhi dostal dokonalého syna, jakého si přál, byl neustále zaplavený transcendentální blažeností a otcovskou láskou. Ve vytržení Mu říkal chvějícím se hlasem: “Můj drahý synu, můj miláčku.” Toto uvažování, kdy pokládal Nejvyššího Pána, Svrchovaného Otce, za svého syna, způsobila yogamāyā. Pán se ze Své svrchované dobré vůle stal jeho synem a jednal s každým, jako kdyby Sám byl obyčejnou lidskou bytostí. Král Nābhi začal svého transcendentálního syna s velkou náklonností vychovávat a neustále ho naplňovala transcendentální blaženost, radost a oddanost.
Slovo māyā je zde použité ve smyslu iluze. Jelikož Mahārāja Nābhi považoval Nejvyšší Osobnost Božství za svého vlasního syna, byl nepochybně v iluzi, ale jednalo se o transcendentální iluzi. Taková iluze je zapotřebí; jak jinak by někdo mohl pokládat Svrchovaného Otce za svého syna? Nejvyšší Pán se zjevuje jako syn některého ze Svých oddaných—Pán Kṛṣṇa se například zjevil jako syn Yaśody a Nandy Mahārāje. Tito oddaní na svého syna nikdy nedokázali myslet jako na Nejvyšší Osobnost Božství, neboť takový způsob uvažování by narušil jejich vztah rodičovské lásky.