SLOKA 17
kas taṁ svayaṁ tad-abhijño vipaścid
avidyāyām antare vartamānam
dṛṣṭvā punas taṁ saghṛṇaḥ kubuddhiṁ
prayojayed utpathagaṁ yathāndham
kaḥ—kdo je ta osoba; tam—jeho; svayam—osobně; tat-abhijñaḥ — který má duchovní poznání; vipaścit—učenec; avidyāyām antare—v nevědomosti; vartamānam—kdo existuje; dṛṣṭvā—když vidí; punaḥ—znovu; tam—jeho; sa-ghṛṇaḥ—velice milostivý; ku-buddhim—kdo se stal obětí cesty saṁsāry; prayojayet—zaměstnal by; utpatha-gam—kdo jde po špatné cestě; yathā—jako; andham—slepec.
Jak může ten, kdo je skutečně učený, milosrdný a pokročilý v duchovním poznání, zaměstnat plodonosnými činnostmi nevědomého člověka, který se stal obětí cesty saṁsāry, a tak ho ještě více ponořit do hmotné existence? Jak může slušný člověk nechat slepce, který jde po špatné cestě, dál kráčet do nebezpečí? Jak může něco takového dopustit? Žádný moudrý či laskavý člověk to nedovolí.