SLOKA 19
nityānubhūta-nija-lābha-nivṛtta-tṛṣṇaḥ
śreyasy atad-racanayā cira-supta-buddheḥ
lokasya yaḥ karuṇayābhayam ātma-lokam
ākhyān namo bhagavate ṛṣabhāya tasmai
nitya-anubhūta—jelikož si byl vždy vědom Své skutečné totožnosti; nija-lābha-nivṛtta-tṛṣṇaḥ—který byl úplný Sám v Sobě a nepřál si splnění žádné další touhy; śreyasi—pro skutečné dobro v životě; a-tat-racanayā — pro rozšiřování hmotných činností, mylně ztotožňující tělo s vlastním já; cira—po dlouhou dobu; supta—spící; buddheḥ—jejichž inteligence; lokasya—lidí; yaḥ—kdo (Pán Ṛṣabhadeva); karuṇayā—Svou bezpříčinnou milostí; abhayam—nebojácnost; ātma-lokam—skutečnou totožnost vlastního já; ākhyāt—učil; namaḥ—uctivé poklony; bhagavate—Nejvyšší Osobnosti Božství; ṛṣabhāya—Pánu Ṛṣabhadevovi; tasmai—Jemu.
Pán Ṛṣabhadeva, Nejvyšší Osobnost Božství, si byl plně vědom Své skutečné totožnosti; proto byl soběstačný a netoužil po vnějším uspokojení. Nemusel usilovat o úspěch, neboť byl úplný Sám v Sobě. Ti, kdo zbytečně rozvíjejí tělesná pojetí a vytvářejí atmosféru materialismu, si nikdy neuvědomují, co je v jejich skutečném vlastním zájmu. Ze Své bezpříčinné milosti učil Pán Ṛṣabhadeva o pravé totožnosti vlastního já a o cíli života. Uctivě se proto klaníme Pánu, který se zjevil jako Pán Ṛṣabhadeva.
Zde je podán souhrn této kapitoly, která popisuje Ṛṣabhadevovy činnosti. Pán Ṛṣabhadeva je jakožto Nejvyšší Osobnost Božství úplný Sám v Sobě. My, živé bytosti, musíme jakožto nedílné části Nejvyššího Pána následovat pokyny Pána Ṛṣabhadeva a dosáhnout soběstačnosti. Neměli bychom si na základě tělesného pojetí vytvářet zbytečné požadavky. Kdo je seberealizovaný, je dostatečně uspokojen tím, že se nachází ve svém původním duchovním postavení. To potvrzuje Bhagavad-gītā (18.54): brahma-bhūtaḥ prasannātmā na śocati na kāṅkṣati. Toto je cíl všech živých bytostí. I v tomto hmotném světě je možné být plně spokojený a zbavit se dychtění a naříkání pouhým následováním pokynů Pána, jak je předkládá Bhagavad-gītā či Śrīmad-Bhāgavatam. Uspokojení ze seberealizace se nazývá svarūpānanda. Podmíněná duše, která věčně spí v temnotě, nechápe, co je v jejím vlastním zájmu. Snaží se dosáhnout štěstí hmotnými opatřeními, ale to není možné. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je proto řečeno: na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum — vlivem naprosté nevědomosti podmíněná duše neví, že v jejím skutečném zájmu je přijmout útočiště u lotosových nohou Pána Viṣṇua. Snaha dosáhnout štěstí upravováním hmotného prostředí je marné úsilí. Není to možné. Pán Ṛṣabhadeva osvítil podmíněnou duši Svým osobním chováním a Svými pokyny a ukázal jí, jak se stát soběstačnou ve své duchovní totožnosti.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k šesté kapitole pátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Činnosti Pána Ṛṣabhadeva”.