SLOKA 8
evaṁ varṣāyuta-sahasra-paryantāvasita-karma-nirvāṇāvasaro ’dhibhujyamānaṁ sva-tanayebhyo rikthaṁ pitṛ-paitāmahaṁ yathā-dāyaṁ vibhajya svayaṁ sakala-sampan-niketāt sva-niketāt pulahāśramaṁ pravavrāja.
evam—takto neustále zaměstnaný; varṣa-ayuta-sahasra—tisíckrát deset tisíc let; paryanta—do té doby; avasita-karma-nirvāṇa-avasaraḥ — Mahārāja Bharata, který zjistil, že nastal čas, aby se rozloučil s královským bohatstvím; adhibhujyamānam—jehož si takto po takovou dobu užíval; sva-tanayebhyaḥ—svým synům; riktham—majetek; pitṛ-paitāmaham — který získal od svého otce a svých předků; yathā-dāyam—podle Manuova zákona zvaného dāya-bhāk; vibhajya—rozdělil; svayam—osobně; sakala-sampat—všech druhů bohatství; niketāt—sídlo; sva-niketāt—ze svého otcovského domu; pulaha-āśramam pravavrāja—odešel do Pulahova āśramu v Hardwaru (kde lze získat śālagrāma-śily).
Osud vymezil dobu, po kterou si Mahārāja Bharata užíval hmotného bohatství, na tisíckrát deset tisíc let. Když toto období skončilo, zanechal rodinného života a rozdělil majetek, který získal od předků, mezi své syny. Opustil otcovský dům, zdroj všeho bohatství, a vydal se do Pulahāśramu v Hardwaru, kde lze získat śālagrāma-śily.
Podle zákona dāya-bhāk musí člověk předat zděděný nemovitý majetek další generaci. Bharata Mahārāja to náležitě vykonal. Nejprve si užíval svého otcovského majetku po tisíckrát deset tisíc let, a když nastal čas jeho odchodu do ústraní, rozdělil tento majetek mezi své syny a vydal se do Pulaha-āśramu.