KAPITOLA OSMÁ

SLOKA 1:
Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, jednoho dne, když Mahārāja Bharata ukončil své ranní povinnosti — vyprázdnil se, vymočil a vykoupal — usedl na několik minut na břeh řeky Gaṇḍakī a začal pronášet svou mantru, počínaje oṁkārou.
 

SLOKA 2: Ó králi, zatímco Bharata Mahārāja seděl na břehu oné řeky, přišla se tam napít laň, která měla velikou žízeň.

SLOKA 3: Když laň spokojeně pila, v blízkosti hlasitě zařval lev, a nahnal tak hrůzu všem živým bytostem. Také laň to slyšela.

SLOKA 4: Laň měla od přírody neustálý strach, že ji někdo zabije, a nedůvěřivě se rozhlížela kolem. Když slyšela hromový řev lva, velice ji to znepokojilo. Její neklidné oči těkaly z místa na místo, a přestože ještě plně neuhasila svou žízeň, náhle skočila přes řeku.

SLOKA 5: Laň byla březí, a když ze strachu skočila, koloušek jí vypadl z lůna do plynoucích vod řeky.

SLOKA 6: Černá laň, která dosáhla druhého břehu řeky, trpěla následkem odloučení od svého stáda a potratu kolouška. Padla na zem v jeskyni a namístě zemřela.

SLOKA 7: Velký král Bharata seděl na břehu a viděl malého kolouška, který přišel o matku, jak ho unáší řeka. Tento pohled ho naplnil soucitem. Jako upřímný přítel vytáhl novorozeného kolouška z vln, a jelikož věděl, že je to sirotek, přinesl ho do svého āśramu.

SLOKA 8: Mahārāja Bharata si postupem času kolouška velice zamiloval. Vychovával ho, krmil ho trávou a vždy starostlivě zajišťoval jeho ochranu před útoky tygrů a jiných zvířat. Hladil ho, když ho něco svědilo, a tímto způsobem se neustále snažil pečovat o jeho pohodlí. Občas ho také z lásky políbil. Takto připoutaný k vychovávání jelínka zapomněl na pravidla a usměrnění určená pro rozvoj duchovního života a postupně zapomínal uctívat Nejvyšší Osobnost Božství. Během několika dní zapomněl na vše, co se týkalo jeho duchovního pokroku.

SLOKA 9: Velký král Mahārāja Bharata začal uvažovat: Běda, tento bezmocný koloušek nyní vlivem času, prostředníka Nejvyšší Osobnosti Božství, ztratil své příbuzné a přátele a přijal útočiště u mne. Nezná nikoho než mě — stal jsem se jeho otcem, matkou, bratrem a příbuznými. Právě takto uvažuje a má ve mne plnou důvěru. Zná jen mě — proto nesmím být sobecký a myslet si, že kvůli jelínkovi bude zničeno mé osobní blaho. Měl bych ho vychovat, chránit, uspokojovat a hladit. Jak ho mohu zanedbat, když se ke mně uchýlil? I když narušuje můj duchovní život, jsem si vědom toho, že bezmocnou osobu, která vyhledá útočiště, nelze přehlížet. To by byla velká chyba.

SLOKA 10: I ten, kdo je ve stavu odříkání, cítí nepochybně účast s trpícími živými bytostmi, je-li pokročilý. Člověk by měl jistě zanedbat své osobní zájmy — i když mohou být velice důležité — aby chránil toho, kdo se odevzdal.

SLOKA 11: Mahārāja Bharata byl k jelínkovi připoutaný. Uléhal s ním, chodil s ním na procházky, koupal se s ním, a dokonce s ním i jedl. Jeho srdce tak bylo k jelínkovi poutáno láskou.

SLOKA 12: Když chtěl jít Mahārāja Bharata do lesa pro trávu kuśa, květy, dřevo, listy, plody, kořeny a vodu, bál se, aby psi, šakali, tygři či jiná dravá zvířata jelínka nezabili, a proto ho vždy bral s sebou.

SLOKA 13: Když vešli do lesa, zvíře se svým dětinským chováním zdálo Mahārājovi Bharatovi velice přitažlivé. Z lásky dokonce nosil jelínka na ramenou. Jeho srdce bylo naplněné takovou láskou, že si jelínka někdy bral na klín nebo ho nechával ho spát na své hrudi. Mazlit se s ním mu působilo velké potěšení.

SLOKA 14: Když Mahārāja Bharata uctíval Pána nebo vykonával nějaký obřad, čas od času vstal, aniž dokončil své činnosti, a šel se podívat, kde jelínek je. Hledal ho, a když viděl, že mu nic neschází, byla jeho mysl a srdce spokojené a požehnal mu slovy: “Můj milý koloušku, kéž jsi po všech stránkách šťastný.”

SLOKA 15: Když Bharata Mahārāja někdy jelínka neviděl, jeho mysl to velmi rozrušilo. Začal se chovat jako lakomec, který je navýsost nešťastný ze ztráty svého nabytého bohatství. Když jelínek zmizel, krále to naplnilo úzkostí a v důsledku odloučení naříkal. Takto propadl iluzi a hovořil následovně.

SLOKA 16: Bharata Mahārāja uvažoval: Běda, jelínek je nyní bezmocný! Jsem teď velice nešťastný a má mysl je jako vychytralý lovec, neboť je neustále plná krutosti a sklonů podvádět. Tento jelínek ve mě vložil svou důvěru stejně, jako dobrý člověk, který přirozeně tíhne k náležitému chování, zapomene na darebáctví vychytralého přítele a začne mu důvěřovat. Vrátí se ke mně ještě ten jelínek a bude mi věřit, i když jsem dokázal, že si žádnou důvěru nezasloužím?

SLOKA 17: Běda, uvidím ještě jelínka pod ochranou Pána, jak se nebojí tygrů a dalších zvířat? Uvidím ho ještě procházet se po zahradě a spásat měkkou trávu?

SLOKA 18: Já o tom nevím, ale možná už ho žere vlk, pes či kanci, kteří se drží pohromadě, nebo padl za oběť tygrovi, který se toulá sám.

SLOKA 19: Běda, když slunce vychází, začíná vše příznivé — ne však, bohužel, pro mě. Bůh Slunce je zosobněním Ved, ale já jsem se vzdálil všem védským zásadám. Bůh Slunce nyní zapadá, a to nebohé zvíře, které mi věřilo od doby, co mu zemřela matka, se stále nevrací.

SLOKA 20: Ten jelínek je celý princ. Kdy se vrátí? Kdy zase projeví své činnosti, které jsou tak příjemné? Kdy ukonejší mé raněné srdce? Jistě jsem nikdy nevykonal nic zbožného, neboť jinak by se již musel vrátit.

SLOKA 21: Běda, když si se mnou ten malý jelínek hrál a viděl, jak se zavřenýma očima předstírám meditaci, obcházel mě s hněvem vyvolaným láskou a bázlivě se mě dotýkal špičkami svých jemných rohů, které jsem cítil jako kapky vody.

SLOKA 22: Když jsem položil všechny obětní předměty na trávu kuśa, hrající si jelínek se dotkl trávy svými zuby, a tím ji znečistil. Jakmile jsem ho pokáral a odstrčil, dostal ihned strach, usedl a znehybněl, přesně jako syn světce. Tak přestal se svou hrou.

SLOKA 23: Poté, co Mahārāja Bharata takto hovořil jako šílenec, vstal a vyšel ven. Když na zemi viděl jelínkovy stopy, z lásky je začal velebit slovy: Ó nešťastný Bharato, tvá askeze je zanedbatelná ve srovnání s tou, kterou podstoupila planeta Země! Povrch této šťastlivé planety zdobí díky její tvrdé askezi jelínkovy stopy, jež jsou tak malé, krásné, příznivé a jemné! Jejich řada ukazuje osobě, jako jsem já, zarmoucené následkem ztráty jelínka, jak procházel lesem a jak mohu znovu získat své ztracené bohatství. Díky jeho stopám se tato země stala vhodným místem, kde mohou brāhmaṇové toužící po nebeských planetách či osvobození vykonávat oběti polobohům.

SLOKA 24: Mahārāja Bharata i nadále mluvil jako šílený. Když nad hlavou zpozoroval temné skvrny na vycházejícím měsíci, které připomínaly jelínka, pravil: Je možné, že měsíc, který je tak laskavý k nešťastným lidem, je také laskavý k mému jelínkovi, o němž ví, že opustil domov, zatoulal se a osiřel? Poskytuje mu útočiště blízko sebe, aby ho ochránil před hrozivými útoky lva.

SLOKA 25: Poté, co se Mahārāja Bharata zahleděl do měsíčního svitu, mluvil i nadále jako šílený: Potomek jelena se mi tolik poddával a byl mi tak drahý, že odloučení od něho cítím jako odloučení od vlastního syna. Horečka této odluky pálí tak, že trpím, jako kdyby mě zachvátil lesní požár. Mé srdce, které je jako červený lotos, nyní plane. Měsíc vidí mé soužení, a proto mě jistě polévá svým zářícím nektarem, stejně jako přítel smáčí vodou přítele, jenž má vysokou horečku. Tak mi měsíc přináší štěstí.

SLOKA 26: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, takto byl Bharata Mahārāja přemožen neovladatelnou touhou, která se projevila v podobě jelínka. Kvůli plodům svých minulých činů poklesl z úrovně praktikování mystické yogy, askeze a uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak jinak než kvůli svému dřívějšímu plodonosnému jednání by mohl ulpět na jelínkovi poté, co opustil společnost vlastního syna a rodiny, jež považoval za překážky na cestě duchovního života? Jak mohl projevovat tolik nekontrolovatelné lásky k jelínkovi? To bylo nepochybně způsobeno jeho minulou karmou. Král byl tak pohroužený do péče o jelínka, že poklesl z úrovně vykonávání svých duchovních činností. Po čase se před ním zjevila nepřekonatelná smrt, jež je přirovnávána k jedovatému hadu plazícímu se do díry, kterou si vyhrabala myš.

SLOKA 27: Když král umíral, viděl, že jelínek sedí vedle něho jako jeho vlastní syn a naříká nad jeho smrtí. Králova mysl byla upřená na jelínkovo tělo, a proto opustil tento svět, jelínka a své hmotné tělo (tak jako ti, kdo nemají vědomí Kṛṣṇy) a získal tělo jelena. Mělo to však jednu výhodu—i když ztratil lidské tělo a získal jelení, nezapomněl na události ze svého minulého života.

SLOKA 28: I když byl Bharata Mahārāja v těle jelena, díky své důsledné oddané službě vykonávané v minulém životě nyní chápal, proč se v takovém těle narodil. Když uvážil svůj minulý a současný život, nepřetržitě se kál za své činnosti a hovořil následujícími slovy.

SLOKA 29: Bharata Mahārāja začal v těle jelena naříkat: Jaké neštěstí! Poklesl jsem z cesty seberealizovaných duší. Vzdal jsem se svých skutečných synů, manželky a domova, abych pokročil v duchovním životě, a uchýlil jsem se na osamělé svaté místo v lese. Dosáhl jsem sebeovládání a seberealizace a neustále se věnoval oddané službě Vāsudevovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, formou naslouchání, myšlení, opěvování, uctívání a vzpomínání. Ve svém pokusu jsem uspěl natolik, že má mysl byla neustále pohroužená v oddané službě. Kvůli mé pošetilosti však znovu ulpěla — tentokrát na jelínkovi. Nyní jsem získal tělo jelena a hluboko poklesl z úrovně svých duchovních činností.

SLOKA 30: I když Bharata Mahārāja obdržel tělo jelena, neustálým pokáním se zcela odpoutal od všeho hmotného. Nikomu to nevyjevil, ale jednoho dne opustil svou matku laň na hoře zvané Kālañjara, kde se narodil, a vydal se znovu do lesa Śālagrāma, přímo do āśramu Pulastyi a Pulahy.

SLOKA 31: Velký král Bharata Mahārāja žil v tomto āśramu a dával si nyní velký pozor, aby se nestal obětí špatné společnosti. Zdržoval se v āśramu a živil se pouze suchými listy, aniž by komukoliv vyjevil svou minulost. Nebyl tak docela sám, neboť měl společnost Nadduše. Takto čekal na smrt v těle jelena. Koupal se na onom svatém místě a nakonec opustil tělo.