SLOKA 14
kriyāyāṁ nirvartyamānāyām antarāle ’py utthāyotthāya yadainam abhicakṣīta tarhi vāva sa varṣa-patiḥ prakṛti-sthena manasā tasmā āśiṣa āśāste svasti stād vatsa te sarvata iti.
kriyāyām—uctívání Pána či vykonávání obřadů; nirvartyamānāyām — aniž by dokončil; antarāle—průběžně; api—ačkoliv; utthāya utthāya — opakovaně vstával; yadā—když; enam—kolouška; abhicakṣīta—viděl; tarhi vāva—tehdy; saḥ—on; varṣa-patiḥ—Mahārāja Bharata; prakṛti-sthena—šťastný; manasā—v mysli; tasmai—jemu; āśiṣaḥ āśāste—udělil požehnání; svasti—vše příznivé; stāt—nechť je; vatsa—ó můj milý koloušku; te—tobě; sarvataḥ—v každém ohledu; iti—takto.
Když Mahārāja Bharata uctíval Pána nebo vykonával nějaký obřad, čas od času vstal, aniž dokončil své činnosti, a šel se podívat, kde jelínek je. Hledal ho, a když viděl, že mu nic neschází, byla jeho mysl a srdce spokojené a požehnal mu slovy: “Můj milý koloušku, kéž jsi po všech stránkách šťastný.”
Bharata Mahārāja byl k jelínkovi přitahovaný tak intenzívně, že se nedokázal soustředit na uctívání Pána či vykonávání svých obřadů. I když uctíval Božstvo, jeho mysl byla kvůli této nadměrné náklonnosti neklidná. Když se snažil meditovat, myslel jen na jelínka, kam asi odešel. Je-li naše mysl odvedena od uctívání, pak nám pouhé předvádění uctívání nepřinese žádný prospěch. Skutečnost, že Bharata Mahārāja musel čas od času vstávat a hledat jelínka, byla známkou toho, že poklesl z duchovní úrovně.