SLOKA 19
nimlocati ha bhagavān sakala-jagat-kṣemodayas trayy-ātmādyāpi mama na mṛga-vadhū-nyāsa āgacchati.
nimlocati—zapadá; ha—běda; bhagavān—Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, v zastoupení Slunce; sakala-jagat—celého vesmíru; kṣema-udayaḥ—který zlepšuje příznivé podmínky; trayī-ātmā—který sestává ze tří Ved; adya api—do této chvíle; mama—moje; na—ne; mṛga-vadhū-nyāsaḥ—toto jelení mládě, které mi svěřila jeho matka; āgacchati — vrátilo se.
Běda, když slunce vychází, začíná vše příznivé — ne však, bohužel, pro mě. Bůh Slunce je zosobněním Ved, ale já jsem se vzdálil všem védským zásadám. Bůh Slunce nyní zapadá, a to nebohé zvíře, které mi věřilo od doby, co mu zemřela matka, se stále nevrací.
Brahma-saṁhitā (5.52) popisuje slunce jako oko Nejvyšší Osobnosti Božství.
yac-cakṣur eṣa savitā sakala-grahāṇāṁ
rājā samasta-sura-mūrtir aśeṣa-tejāḥ
yasyājñayā bhramati sambhṛta-kāla-cakro
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
Při východu slunce má člověk pronášet védskou mantru, počínaje Gāyatrī. Slunce je symbolickým zastoupením oka Nejvyššího Pána. Mahārāja Bharata naříkal, že i když se slunce chystalo zapadnout, nic příznivého nenacházel, jelikož nebohé zvíře bylo stále pryč. Považoval se za nanejvýš nešťastného, neboť bez jelínka neviděl v přítomnosti slunce nic blahodárného.