SLOKA 15
atha paṇayas taṁ sva-vidhinābhiṣicyāhatena vāsasācchādya bhūṣaṇālepa-srak-tilakādibhir upaskṛtaṁ bhuktavantaṁ dhūpa-dīpa-mālya-lāja-kisalayāṅkura-phalopahāropetayā vaiśasa-saṁsthayā mahatā gīta-stuti-mṛdaṅga-paṇava-ghoṣeṇa ca puruṣa-paśuṁ bhadra-kālyāḥ purata upaveśayām āsuḥ.
atha—poté; paṇayaḥ—všichni stoupenci onoho lupiče; tam—jeho (Jaḍa Bharatu); sva-vidhinā—podle svých vlastních zásad týkajících se obřadů; abhiṣicya—vykoupali; ahatena—novými; vāsasā—šaty; ācchādya—zahalili; bhūṣaṇa—ozdoby; ālepa—potřeli tělo santálovou dření; srak—girlanda z květů; tilaka-ādibhiḥ—znaky na těle a tak dále; upaskṛtam — dokonale ozdobený; bhuktavantam—poté, co se najedl; dhūpa—vonnými tyčinkami; dīpa—lampami; mālya—girlandami; lāja—praženým obilím; kisalaya-aṅkura—větvičkami a výhonky; phala—ovocem; upahāra—dalšími předměty; upetayā—dokonale vybaveni; vaiśasa-saṁsthayā — vším potřebným pro vykonání oběti; mahatā—mocným; gīta-stuti—písní a modliteb; mṛdaṅga—bubnů; paṇava—trubek; ghoṣeṇa—zvukem; ca — také; puruṣa-paśum—lidské zvíře; bhadra-kālyāḥ—bohyni Kālī; purataḥ—přímo před; upaveśayām āsuḥ—přiměli ho usednout.
Poté všichni zloději podle svého vymyšleného obřadu pro zabíjení zvířecích lidí Jaḍa Bharatu vykoupali, oblékli do nových šatů, dali mu ozdoby vhodné pro zvíře, potřeli mu tělo vonnými oleji a ozdobili ho tilakem, santálovou dření a girlandami. Vydatně ho nakrmili a poté přivedli před bohyni Kālī, které obětovali vonné tyčinky, lampy, girlandy, pražené obilí, mladé větvičky, výhonky, ovoce a květy. Takto před zabitím lidského zvířete bohyni uctívali, zpívali písně, pronášeli modlitby a hráli na bubny a trubky. Poté přiměli Jaḍa Bharatu, aby usedl před božstvem.
V tomto verši je velice důležité slovo sva-vidhinā (“podle svých vlastních zásad týkajících se obřadů”). Ve védských śāstrách stojí, že vše je třeba dělat ve shodě s usměrňujícími zásadami. Zde je ovšem uvedeno, že zloději a lupiči si pro zabití člověka na úrovni zvířete vymysleli svůj vlastní postup. Śāstry v kvalitě nevědomosti dávají pokyny, jak obětovat bohyni Kālī zvířata, jako je koza nebo buvol, ale nikde se nehovoří o zabíjení člověka, i kdyby byl sebehloupější. Tento proces si lupiči vymysleli sami; proto je použito slova sva-vidhinā. Dokonce i dnes se koná mnoho obětí bez odkazu na védská písma. V Kalkatě byla například nedávno propagována jedna prodejní jatka jako chrám bohyně Kālī. Lidé, kteří jedí maso, si ho pošetile kupují v takových obchodech a myslí si o něm, že se liší od obyčejného masa — považují ho za prasādam bohyně Kālī. Śāstry uvádějí obětování kozy nebo podobného zvířete bohyni Kālī, aby zabránily lidem v jedení masa z jatek a přivedly je k zodpovědnosti za zabíjení zvířat. Podmíněné duše mají přirozené sklony k sexu a konzumaci masa, a śāstry jim proto poskytují jisté úlevy. Skutečným cílem śāster je tyto odporné činnosti ukončit, ale jsou v nich stanoveny určité usměrňující zásady, aby se ti, kdo jedí maso a vyhledávají sex, postupně napravili.