Na důkaz síly oddané služby vyprávěl Śukadeva Gosvāmī příběh o Ajāmilovi. Ajāmila byl obyvatelem města Kānyakubja (nyní Kanauj). Prostřednictvím studia Ved a dodržování usměrňujících zásad z něho rodiče vychovávali dokonalého brāhmaṇu, ale kvůli jeho minulosti nějak došlo k tomu, že ho začala přitahovat prostitutka, a vlivem její společnosti velmi poklesl a přestal následovat všechny usměrňující zásady. V lůně prostitutky zplodil deset synů, z nichž poslední se jmenoval Nārāyaṇa. V okamžiku smrti si přišli Ajāmila odvést služebníci Yamarāje, ale jelikož byl velice připoutaný ke svému nejmladšímu synovi, v úzkosti hlasitě volal Nārāyaṇovo jméno. Tak vzpomínal na původního Nārāyaṇa, Pána Viṣṇua. Jeho opakování svatého jména Nārāyaṇa nebylo zcela bez přestupků, ale přesto účinkovalo. Jakmile vyslovil svaté jméno Nārāyaṇa, ihned se tam objevili služebníci Pána Viṣṇua. Mezi nimi a služebníky Yamarāje došlo k rozhovoru, jehož vyslechnutím byl Ajāmila vysvobozen. Tehdy pochopil špatné důsledky plodonosného jednání a také vznešenost oddané služby.