SLOKA 12
nāśnataḥ pathyam evānnaṁ
vyādhayo ’bhibhavanti hi
evaṁ niyamakṛd rājan
śanaiḥ kṣemāya kalpate
na—ne; aśnataḥ—ty, kdo jedí; pathyam—vhodnou; eva—vskutku; annam—potravu; vyādhayaḥ—různé druhy nemoci; abhibhavanti—přemohou; hi—vskutku; evam—podobně; niyama-kṛt—ten, kdo dodržuje usměrňující zásady; rājan—ó králi; śanaiḥ—postupně; kṣemāya—pro blahobyt; kalpate—stává se způsobilým.
Můj milý králi, když nemocný člověk jí čistou stravu, kterou mu předepsal lékař, postupně se vyléčí a nákaza na něho již nebude mít vliv. Stejně tak ten, kdo dodržuje usměrňující zásady poznání, postupně spěje k osvobození od hmotného znečištění.
Když člověk rozvíjí poznání — byť prostřednictvím mentální spekulace — a striktně dodržuje usměrňující zásady, které předepisují śāstry a vysvětluje příští verš, postupně se očišťuje. Úroveň jñāny, spekulativního poznání, je tedy lepší než úroveň karmy, plodonosného jednání. Na úrovni karmy existuje velké nebezpečí poklesu do pekelných podmínek, ale na úrovni jñāny je živá bytost před pekelným životem ochráněna, i když ještě není zcela zbavena nákazy. Potíž spočívá v tom, že na úrovni jñāny si člověk myslí, že dosáhl osvobození a stal se Nārāyaṇem neboli Bhagavānem. To je další stupeň nevědomosti.
ye 'nye 'ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ
(Bhāg. 10.2.32)
Vlivem nevědomosti člověk spekuluje a považuje se za osvobozeného od hmotného znečištění, i když ve skutečnosti není. Proto i ten, kdo dosáhne brahma-jñāny, pochopení Brahmanu, jistě poklesne, protože nepřijímá útočiště u lotosových nohou Kṛṣṇy. Jñānī však alespoň vědí, co je hříšné a co zbožné, a velice obezřetně jednají podle příkazů śāster.