SLOKA 25
sa baddha-hṛdayas tasminn
arbhake kala-bhāṣiṇi
nirīkṣamāṇas tal-līlāṁ
mumude jaraṭho bhṛśam
saḥ—on; baddha-hṛdayaḥ—velice připoutaný; tasmin—k tomu; arbhake—malému dítěti; kala-bhāṣiṇi—které nedokázalo zřetelně mluvit a komolilo řeč; nirīkṣamāṇaḥ—když viděl; tat—jeho; līlām—zábavy (například když chodilo a mluvilo ke svému otci); mumude—vychutnával; jaraṭhaḥ—stařec; bhṛśam—velice.
Dítě neumělo souvisle mluvit a jeho pohyby byly neohrabané, a starý Ajāmila k němu byl proto velice připoutaný. Neustále se o ně staral a vychutnával všechny jeho činnosti.
Zde je jasně uvedeno, že Nārāyaṇa byl tak malý, že neuměl ani správně mluvit a chodit. Stařec byl k dítěti velice připoutaný, a proto vychutnával jeho činnosti, a jelikož se dítě jmenovalo Nārāyaṇa, neustále vyslovoval svaté jméno Nārāyaṇa. I když měl na mysli malé dítě a nikoliv původního Nārāyaṇa, jméno Nārāyaṇa je tak mocné, že se očišťoval i vyslovováním jména svého syna (harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam). Śrīla Rūpa Gosvāmī proto prohlásil, že ten, jehož mysl je jakýmkoliv způsobem přitahována ke svatému jménu Kṛṣṇy (tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet), je na cestě osvobození. V hinduistické společnosti je zvykem, že rodiče dávají svým dětem jména, jako je Kṛṣṇadāsa, Govinda dāsa, Nārāyaṇa dāsa a Vṛndāvana dāsa. Tak opakují jména Kṛṣṇa, Govinda, Nārāyaṇa a Vṛndāvan a mají příležitost se očistit.