SLOKA 27
sa evaṁ vartamāno ’jño
mṛtyu-kāla upasthite
matiṁ cakāra tanaye
bāle nārāyaṇāhvaye
saḥ — ten Ajāmila; evam — takto; vartamānaḥ — žijící; ajñaḥ — pošetilý; mṛtyu-kāle — když doba smrti; upasthite — nastala; matim cakāra — soustředil svou mysl; tanaye — na svého syna; bāle — dítě; nārāyaṇa-āhvaye — jehož jméno bylo Nārāyaṇa.
Když nadešel čas jeho smrti, pošetilý Ajāmila začal myslet výhradně na svého syna Nārāyaṇa.
Ve druhém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (2.1.6) říká Śukadeva Gosvāmī:
etāvān sāṅkhya-yogābhyāṁ
svadharma-pariniṣṭhayā
janma-lābhaḥ paraḥ puṁsām
ante nārāyaṇa-smṛtiḥ
“Nejvyšší dokonalostí lidského života, které může člověk dosáhnout buď úplným poznáním hmoty a duše, nabytím mystických sil, nebo dokonalým plněním svých předepsaných povinností, je vzpomínat na konci života na Osobnost Božství.” Nějakým způsobem, vědomě či nevědomě, Ajāmila vyslovoval v době smrti jméno Nārāyaṇa (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ), a tím, že soustředil mysl na jméno Nārāyaṇa, dosáhl naprosté dokonalosti.
Z toho nám také může být jasné, že Ajāmila, který byl synem brāhmaṇy, byl v mládí zvyklý uctívat Nārāyaṇa, protože v domě každého brāhmaṇy probíhá uctívání nārāyaṇa-śily. Tento systém se v Indii dochoval dodnes; v domech striktních brāhmaṇů probíhá nārāyaṇa-sevā, uctívání Nārāyaṇa. Znečištěný Ajāmila tedy sice volal na svého syna, ale tím, že soustředil mysl na svaté jméno Nārāyaṇa, vzpomínal na toho Nārāyaṇa, Jehož věrně uctíval v mládí.
Śrīla Śrīdhara Svāmī vyjádřil v této souvislosti své mínění slovy: etac ca tad-upalālanādi-śrī-nārāyaṇa-namoccāraṇa-māhātmyena tad-bhaktir evā- bhūd iti siddhāntopayogitvenāpi draṣṭavyam. “Podle bhakti-siddhānty je třeba rozborem dojít k závěru, že jelikož Ajāmila neustále opakoval jméno svého syna, Nārāyaṇa, byl povýšen na úroveň bhakti, přestože o tom nevěděl.” Podobně Śrīla Vīrarāghava Ācārya uvádí tento názor: evaṁ vartamānaḥ sa dvijaḥ mṛtyu-kāle upasthite satyajño nārāyaṇākhye putra eva matiṁ cakāra matim āsaktām akarod ity arthaḥ. “V době smrti sice opakoval jméno svého syna, nicméně soustředil mysl na svaté jméno Nārāyaṇa.” Śrīla Vijayadhvaja Tīrtha vyslovuje podobný názor:
mṛtyu-kāle deha-viyoga-lakṣaṇa-kāle mṛtyoḥ sarva-doṣa-pāpa-harasya harer anugrahāt kāle datta-jñāna-lakṣaṇe upasthite hṛdi prakāśite tanaye pūrṇa-jñāne bāle pañca-varṣa-kalpe prādeśa-mātre nārāyaṇāhvaye mūrti-viśeṣe matiṁ smaraṇa-samarthaṁ cittaṁ cakāra bhaktyāsmarad ity arthaḥ.
Přímo či nepřímo — Ajāmila v době smrti skutečně vzpomínal na Nārāyaṇa (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ).