SLOKA 47
vartamāno ’nyayoḥ kālo
guṇābhijñāpako yathā
evaṁ janmānyayor etad
dharmādharma-nidarśanam
vartamānaḥ—současný; anyayoḥ—minulého a budoucího; kālaḥ—čas; guṇa-abhijñāpakaḥ—umožňuje znát vlastnosti; yathā—stejně jako; evam—takto; janma—život; anyayoḥ—minulých a budoucích životů; etat — tento; dharma—náboženské principy; adharma—principy bezbožnosti; nidarśanam—naznačuje.
Stejně jako nynější jaro naznačuje, jaké bylo jaro v minulosti a jaké bude v budoucnosti, tak i tento život plný štěstí, neštěstí nebo směsi obojího svědčí o zbožných a bezbožných činnostech v minulých a budoucích životech.
Naši minulost a budoucnost není příliš obtížné pochopit, neboť čas podléhá znečištění třemi kvalitami hmotné přírody. Jakmile přijde jaro, automaticky se objeví obvyklá plejáda nejrozmanitějších plodů a květů, a z toho můžeme usoudit, že v minulosti jaro zdobily podobné plody a květy a stejně tomu bude i v budoucnosti. Naše opakované rození a umírání se odehrává v čase a podle vlivu kvalit přírody dostáváme různé druhy těl a jsme vystaveni různým podmínkám.