SLOKA 12
na sanna-vāhāya viṣaṇṇa-cetase
prāyuṅkta bhūyaḥ sa gadāṁ mahātmā
indro ’mṛta-syandi-karābhimarśa-
vīta-vyatha-kṣata-vāho ’vatasthe
na—ne; sanna—vyčerpaný; vāhāya—na něho, jehož přepravce; viṣaṇṇa-cetase—sklíčený v hloubi srdce; prāyuṅkta—použil; bhūyaḥ—znovu; saḥ—on (Vṛtrāsura); gadām—kyj; mahā-ātmā—velká duše (když viděl Indrovu zasmušilost a sklíčenost, zdržel se rány kyjem); indraḥ—Indra; amṛta-syandi-kara—své ruky, která vytváří nektar; abhimarśa—dotekem; vīta—bylo uleveno; vyatha—od bolestí; kṣata—a ran; vāhaḥ—jehož slonímu přepravci; avatasthe—stál tam.
Když Vṛtrāsura, velká duše, viděl, že Indrův slon je vyčerpaný a zraněný a že Indra je nešťastný z utrpení svého přepravce, zachoval se podle náboženských zásad a zdržel se dalšího úderu. Indra využil této příležitosti a dotkl se slona svou rukou vytvářející nektar, čímž ho zbavil bolesti a vyléčil ho z ran. Slon a Indra potom zůstali tiše stát.