SLOKA 18
atho hare me kuliśena vīra
hartā pramathyaiva śiro yadīha
tatrānṛṇo bhūta-baliṁ vidhāya
manasvināṁ pāda-rajaḥ prapatsye
atho—jinak; hare—ó králi Indro; me—moji; kuliśena—svým bleskem; vīra—ó velký hrdino; hartā—usekneš; pramathya—ničící mé vojsko; eva—jistě; śiraḥ—hlavu; yadi—když; iha—v této bitvě; tatra—v tom případě; anṛṇaḥ—zbavený všech dluhů v tomto hmotném světě; bhūta-balim — dar pro všechny živé bytosti; vidhāya—zařizující; manasvinām—velkých mudrců, jako je Nārada Muni; pāda-rajaḥ—prach z lotosových nohou; prapatsye—získám.
Jestliže mi však v této bitvě usekneš hlavu svým bleskem a pobiješ mé vojáky, ó Indro, velký hrdino, s potěšením nabídnu své tělo jiným živým bytostem (jako jsou šakali a supi). Tak budu zbaven svých závazků spojených s karmickými reakcemi a mým štěstím bude přijmout prach z lotosových nohou velkých oddaných, jako je Nārada Muni.
Śrī Narottama dāsa Ṭhākura zpívá:
ei chaya gosāñi yāra, mui tāra dāsa
tāṅ' sabāra pada-reṇu mora pañca-grāsa
“Jsem služebník šesti Gosvāmīch a prach z jejich lotosových nohou je mi pěti druhy potravy.” Vaiṣṇava vždy touží po prachu z lotosových nohou předchozích ācāryů a vaiṣṇavů. Vṛtrāsura si byl jistý tím, že Indra ho v bitvě zabije, neboť to bylo přání Pána Viṣṇua. Byl na smrt připravený, protože věděl, že po smrti je mu předurčeno vrátit se domů, zpátky k Bohu. To je vysoký cíl, kterého lze dosáhnout milostí vaiṣṇavy. Chāḍiyā vaiṣṇava-sevā nistāra pāyeche kebā — nikdo se ještě nikdy nevrátil k Bohu, aniž by ho vaiṣṇava obdařil svou přízní. V tomto verši proto nalézáme slova manasvināṁ pāda-rajaḥ prapatsye — “přijmu prach z lotosových nohou velkých oddaných”. Slovo manasvinām se vztahuje na velké oddané, kteří neustále myslí na Kṛṣṇu. Jsou vždy pokojní, pohroužení v myšlenkách na Kṛṣṇu, a proto se nazývají dhīra. Nejlepším příkladem takového oddaného je Nārada Muni. Když člověk získá prach z lotosových nohou velkého oddaného (manasvī), jistě se vrátí domů, zpátky k Bohu.