SLOKA 20
nanv eṣa vajras tava śakra tejasā
harer dadhīces tapasā ca tejitaḥ
tenaiva śatruṁ jahi viṣṇu-yantrito
yato harir vijayaḥ śrīr guṇās tataḥ
nanu—jistě; eṣaḥ—tento; vajraḥ—blesk; tava—tvůj; śakra—ó Indro; tejasā—mocí; hareḥ—Pána Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství; dadhīceḥ—Dadhīciho; tapasā—askezí; ca—jakož i; tejitaḥ—posílený; tena—tím; eva—jistě; śatrum—svého nepřítele; jahi—zabij; viṣṇu-yantritaḥ—nařízeno Pánem Viṣṇuem; yataḥ—kdekoliv; hariḥ—Pán Viṣṇu; vijayaḥ — vítězství; śrīḥ—bohatství; guṇāḥ—a další dobré vlastnosti; tataḥ—tam.
Ó Indro, nebeský králi, tvůj blesk, který má ukončit můj život, je posílený mocí Pána Viṣṇua a Dadhīciho askezí. Jelikož jsi mě sem přišel zabít v souladu s Viṣṇuovým pokynem, není pochyb o tom, že mě po vypuštění tvého blesku čeká smrt. Pán Viṣṇu je na tvé straně, a proto máš zaručené vítězství, bohatství a všechny dobré vlastnosti.
Nejenže Vṛtrāsura krále Indru ujistil, že blesk je nepřemožitelný, ale také ho povzbudil, aby ho proti němu co nejdříve použil. Vṛtrāsura si dychtivě přál zemřít zásahem blesku poslaného Pánem Viṣṇuem, aby se mohl okamžitě vrátit domů, zpátky k Bohu. Indra by vržením blesku získal vítězství a užíval si na nebeských planetách — zůstal by v hmotném světě, kde by ho čekalo opakované zrození a smrt. Indra chtěl zvítězit nad Vṛtrāsurou a stát se tak šťastným, ale to by nebylo naprosto žádné štěstí. Nebeské planety se nacházejí přímo pod Brahmalokou, ale jak říká Nejvyšší Pán, Kṛṣṇa: ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna — i když živá bytost dosáhne Brahmaloky, přesto musí znovu a znovu klesat na nižší planetární soustavy. Když však dospěje zpátky k Bohu, již nikdy se do tohoto hmotného světa nevrátí. Zabitím Vṛtrāsury neměl Indra ve skutečnosti získat, neboť by zůstal v hmotném světě. Zato Vṛtrāsura se měl dostal do duchovního světa. Skutečné vítězství tedy bylo souzeno Vṛtrāsurovi, a nikoliv Indrovi.