SLOKA 22
puṁsāṁ kilaikānta-dhiyāṁ svakānāṁ
yāḥ sampado divi bhūmau rasāyām
na rāti yad dveṣa udvega ādhir
madaḥ kalir vyasanaṁ samprayāsaḥ
puṁsām—osobám; kila—jistě; ekānta-dhiyām—pokročilým co se týče duchovního vědomí; svakānām—které Nejvyšší Osobnost Božství uznává za Své vlastní; yāḥ—jež; sampadaḥ—bohatství; divi—na vyšších planetárních soustavách; bhūmau—na středních planetárních soustavách; rasāyām—a na nižších planetárních soustavách; na—ne; rāti—uděluje; yat—z něhož; dveṣaḥ—nenávist; udvegaḥ—úzkost; ādhiḥ—mentální vzrušení; madaḥ—pýcha; kaliḥ—hádky; vyasanam—neštěstí ze ztráty; samprayāsaḥ—velké úsilí.
Ty, kdo se zcela odevzdávají u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství a neustále na ně myslí, Pán přijímá a uznává jako Své osobní společníky či služebníky. Takovým služebníkům nikdy neudílí oslnivé bohatství vyšších, nižších či středních planetárních soustav tohoto hmotného světa. Když někdo v kterékoliv z těchto tří částí vesmíru vlastní hmotné bohatství, přirozeně to zvyšuje jeho nenávist, úzkost, neklid mysli, pýchu a bojechtivost. Vynakládá proto velké usilí, aby zvětšil a udržel si své vlastnictví, a velmi se trápí, když je ztratí.
V Bhagavad-gītě (4.11) Pán říká:
ye yathā māṁ prapadyante
tāṁs tathaiva bhajāmy aham
mama vartmānuvartante
manuṣyāḥ pārtha sarvaśaḥ
“Každého odměňuji podle toho, nakolik se mi odevzdává. Všichni v každém ohledu kráčejí Mou cestou, ó synu Pṛthy.” Indra i Vṛtrāsura byli oddanými Pána, přestože Indra dostal od Viṣṇua pokyny, aby Vṛtrāsuru zabil. Pán ve skutečnosti projevoval větší přízeň Vṛtrāsurovi, protože ten se po zabití Indrovým bleskem měl vrátit zpátky k Bohu, zatímco vítězný Indra měl zůstat hnít v tomto hmotném světě. Jelikož byli oba oddaní, Pán jim dal požehnání, jaká si přáli. Vṛtrāsura nikdy netoužil po hmotném vlastnictví, protože dobře znal jeho povahu. Aby člověk získal hmotné vlastnictví, musí těžce pracovat, a když je získá, vytvoří si mnoho nepřátel, protože tento hmotný svět je neustále plný soupeření. Když někdo zbohatne, jeho přátelé či příbuzní proti němu budou zaujatí. Čistým oddaným, ekānta-bhaktům, proto Kṛṣṇa nikdy nedává hmotné vlastnictví. Oddaný někdy potřebuje určité hmotné věci pro kázání, ale majetek kazatele se liší od majetku karmīho. Karmī získává svůj majetek jako výsledek karmy, ale oddanému ho zaopatřuje Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, aby mu usnadnil jeho činnosti v oddané službě. Oddaný nikdy nepoužívá hmotné vlastnictví k jinému účelu než ke službě Pánu, a proto jeho majetek nelze s majetkem karmīho srovnávat.