SLOKA 27
mamottamaśloka-janeṣu sakhyaṁ
saṁsāra-cakre bhramataḥ sva-karmabhiḥ
tvan-māyayātmātmaja-dāra-geheṣv
āsakta-cittasya na nātha bhūyāt
mama—moje; uttama-śloka-janeṣu—mezi oddanými, kteří jsou připoutaní k Nejvyšší Osobnosti Božství; sakhyam—přátelství; saṁsāra-cakre—v koloběhu zrození a smrti; bhramataḥ—který putuji; sva-karmabhiḥ — podle výsledků svých plodonosných činností; tvat-māyayā—působením Tvé vnější energie; ātma—k tělu; ātma-ja—dětem; dāra—manželce; geheṣu—a domovu; āsakta—připoutaná; cittasya—jehož mysl; na—ne; nātha—ó můj Pane; bhūyāt—kéž je.
Ó můj Pane, můj vládce, putuji tímto hmotným světem v důsledku svých plodonosných činností. Jediné, co hledám, je proto přátelství ve společnosti Tvých zbožných a osvícených oddaných. Má připoutanost k tělu, manželce, dětem a domovu působením Tvé vnější energie i nadále trvá, ale já již nechci být takto poután. Nechť je má mysl, mé vědomí a vše, co mám, připoutáno pouze k Tobě.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k jedenácté kapitole šestého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Vṛtrāsurovy transcendentální vlastnosti”.