SLOKA 4
kiṁ va uccaritair mātur
dhāvadbhiḥ pṛṣṭhato hataiḥ
na hi bhīta-vadhaḥ ślāghyo
na svargyaḥ śūra-māninām
kim—k čemu je dobré; vaḥ—pro vás; uccaritaiḥ—s těmi, kteří jsou jako trus; mātuḥ—matky; dhāvadbhiḥ—utíkající; pṛṣṭhataḥ—zezadu; hataiḥ—zabíjení; na—ne; hi—jistě; bhīta-vadhaḥ—zabití toho, kdo má strach; ślāghyaḥ—slavné; na—ani; svargyaḥ—vedoucí na nebeské planety; śūra-māninām—těch, kdo se považují za hrdiny.
Ó polobozi, tito démonští vojáci se narodili zbytečně — vyšli z těl svých matek jako trus. K čemu je dobré zabíjet takové nepřátele zezadu, když utíkají plni strachu? Ten, kdo se považuje za hrdinu, nemá zabíjet nepřítele, který se bojí o život. Takové zabití není nikdy slavné, ani nevede na nebeské planety.
Vṛtrāsura pokáral jak polobohy, tak démonské vojáky, protože démoni utíkali ve strachu o život a polobozi je zabíjeli zezadu. Jednání obou bylo hodné opovržení. Když dojde k bitvě, vojáci na obou stranách musí být připraveni bojovat jako hrdinové. Hrdina nikdy neuteče z bitevního pole; vždy se postaví nepříteli s odhodláním buď zvítězit, nebo v boji položit život. To je hrdinství. Zabíjet nepřítele zezadu je také neslavné počínání. Když se nepřítel obrátí zády a utíká ve strachu o život, nemá být zabit. Taková je etiketa vojenské vědy.
Vṛtrāsura pohaněl démonské vojáky tím, že je přirovnal k trusu jejich matek. Trus i zbabělý syn pocházejí z matčina břicha a Vṛtrāsura řekl, že se od sebe neliší. Podobné přirovnání použil Tulasī dāsa, který podotkl, že syn i moč přicházejí stejnou cestou — semeno i moč mají svůj původ v genitáliích, ale semeno vytváří dítě, zatímco moč nevytváří nic. Pokud tedy dítě není ani hrdina, ani oddaný, není to syn, ale moč. Rovněž Cāṇakya Paṇḍita říká:
ko 'rthaḥ putreṇa jātena
yo na vidvān na dhārmikaḥ
kāṇena cakṣuṣā kiṁ vā
cakṣuḥ pīḍaiva kevalam
“K čemu je syn, který není ani slavný, ani oddaný Pánu? Takový syn je jako slepé oko, které jen působí bolest, ale nepomůže člověku vidět.”