SLOKA 1
śrī-parīkṣid uvāca
rajas-tamaḥ-svabhāvasya
brahman vṛtrasya pāpmanaḥ
nārāyaṇe bhagavati
katham āsīd dṛḍhā matiḥ
śrī-parīkṣit uvāca—král Parīkṣit se otázal; rajaḥ—v kvalitě vášně; tamaḥ—a kvalitě nevědomosti; sva-bhāvasya—který měl povahu; brahman—ó učený brāhmaṇo; vṛtrasya—Vṛtrāsury; pāpmanaḥ—který byl považován za hříšníka; nārāyaṇe—v Pánu Nārāyaṇovi; bhagavati—Nejvyšší Osobnosti Božství; katham—jak; āsīt—bylo; dṛḍhā—velice silné; matiḥ—vědomí.
Král Parīkṣit se otázal Śukadeva Gosvāmīho: Ó učený brāhmaṇo, démoni jsou obvykle hříšní, neboť jsou posedlí kvalitami vášně a nevědomosti. Jak tedy mohl Vṛtrāsura dosáhnout tak vznešené lásky k Nejvyšší Osobnosti Božství, Nārāyaṇovi?
V tomto hmotném světě je každý posedlý kvalitami vášně a nevědomosti. Dokud člověk tyto kvality nepřekoná a nedospěje na úroveň dobra, nemůže se stát čistým oddaným. To potvrzuje Samotný Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (7.28):
yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ
“Ti, kdo jednali zbožně v tomto i dřívějších životech, jejichž hříšné činy jsou zcela vymazány a kdo jsou osvobozeni od duality iluze, Mi s odhodláním slouží.” Jelikož Vṛtrāsura patřil k démonům, Mahārāja Parīkṣit se divil, jak se mohl stát tak vznešeným oddaným.