SLOKA 5

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dává k tomuto verši následující výklad.  Pouze toužit po mukti neboli osvobození nestačí; je třeba se stát skutečně osvobozeným. Když člověk pochopí marnost materialistického způsobu života, pokročí v poznání, a v důsledku toho přijme stav vānaprasthy, kde nebude připoután k rodině, manželce a dětem. Potom by měl dále pokročit na úroveň skutečného stavu odříkání (sannyāsa), aby již nikdy nepoklesl a nebyl ovlivněn materialistickým životem. I když někdo touží po osvobození, ještě to neznamená, že je osvobozen. Získat osvobození je velice vzácné. Mnoho mužů kvůli tomu přijímá sannyās, ale kvůli svým nedokonalostem znovu vyvinou připoutanost k ženám, hmotnému jednání, veřejně prospěšným činnostem a tak dále.

 

Jñānī, yogīni a karmī, kteří nevykonávají oddanou službu, se dopouštějí přestupků. Śrī Caitanya Mahāprabhu říká: māyāvādī kṛṣṇe aparādhī—kdo si myslí, že všechno je māyā, místo aby si myslel, že všechno je Kṛṣṇa, je aparādhī, “ten, kdo páchá přestupky”. I když se māyāvādīni, impersonalisté, dopouštějí přestupků u lotosových nohou Kṛṣṇy, přesto je lze počítat mezi siddhy neboli ty, kdo realizovali své vlastní já. Lze o nich říci, že jsou blíže k duchovní dokonalosti, protože alespoň realizovali, co je duchovní život. Pokud se někdo takový stane oddaným Pána Nārāyaṇa (nārāyaṇa-parāyaṇa), je lepší než ten, kdo je osvobozený či dokonalý (jīvan-mukta), neboť to vyžaduje vyšší inteligenci.
 

Existují dva druhy jñānīch. Jeden tíhne k oddané službě a druhý k neosobní realizaci. Impersonalisté obvykle podstupují velké úsilí bez jakéhokoliv hmatatelného prospěchu, a proto je řečeno, že loupou rýži, která nemá žádná zrna (sthūla-tuṣāvaghātinaḥ). Jñānī z druhé skupiny, jejichž jñāna je smíšená s bhakti, jsou rovněž dvou druhů — ti, kdo jsou oddáni takzvané iluzorní podobě Nejvyšší Osobnosti Božství, a ti, kdo chápou Nejvyšší Osobnost Božství jako sac-cid-ānanda-vigrahu, skutečnou duchovní podobu. Māyāvādští oddaní uctívají Nārāyaṇa či Viṣṇua s představou, že Viṣṇu přijal podobu vytvořenou māyou a že konečná pravda je ve skutečnosti neosobní. Čistý oddaný si však nikdy nemyslí, že Viṣṇu přijal tělo vytvořené māyou; dobře ví, že původní Absolutní Pravda je Svrchovaná Osoba. Takový oddaný má skutečné poznání a nikdy nesplývá se září Brahmanu. Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32) uvádí:
 

“Ó Pane, inteligence těch, kdo se považují za osvobozené, ale postrádají oddanost, je nečistá. I když tvrdou askezí dospějí k nejvyššímu bodu osvobození, nevyhnutelně poklesnou zpátky do hmotné existence, protože nepřijímají útočiště u Tvých lotosových nohou.” Tutéž skutečnost dokládá Bhagavad-gītā (9.11), kde Pán říká:
 

“Hlupáci se Mi vysmívají, když sestupuji v lidské podobě. Neznají Mou transcendentální povahu Svrchovaného Pána všeho, co existuje.” Když darebáci (mūḍhové) vidí, že Kṛṣṇa jedná přesně jako lidská bytost, vysmívají se Pánově podobě, protože neznají paraṁ bhāvam, Jeho transcendentální povahu a činnosti. Takové osoby popisuje dále Bhagavad-gītā (9.12):
 

“Ti, kdo jsou takto zmateni, jsou přitahováni démonskými a ateistickými názory. V tomto zmateném stavu jsou zmařeny jak jejich naděje na osvobození, tak jejich plodonosné činnosti i rozvoj poznání.” Tito lidé nevědí, že Kṛṣṇovo tělo není hmotné. Mezi Kṛṣṇovým tělem a Jeho duší neexistuje rozdíl, ale jelikož méně inteligentní lidé vidí Kṛṣṇu jako lidskou bytost, vysmívají se Mu. Nedovedou si představit, jak by mohla být osoba, jako je Kṛṣṇa, původem všeho (govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi). Tito lidé jsou označováni slovem moghāśāḥ, což vyjadřuje, že všechny jejich touhy a naděje do budoucnosti budou zmařeny. Dokonce i když se zdá, že vykonávají oddanou službu, jsou moghāśāḥ, protože jejich konečným přáním je splynout se září Brahmanu.
 

Ty, kdo chtějí, aby jim oddaná služba zajistila dosažení nebeských planet, čeká také zklamání, protože to není výsledek oddané služby. I jim je však dána příležitost vykonávat oddanou službu a očistit se. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.17) uvádí:
 

“Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, Jenž dlí jako Paramātmā (Nadduše) v srdci každého a je dobrodincem oddaných, kteří jsou věrní pravdě, zprošťuje srdce oddaného dychtícího po poslechu Jeho poselství touhy po hmotném požitku. Jsou-li poselství Pána správně vyslyšena a přednesena, jsou sama o sobě příznivá.”
 

Dokud není odstraněna špína z hloubi srdce, nikdo se nemůže stát čistým oddaným. Proto je v tomto verši použito slovo sudurlabhaḥ (“velice vzácný”). Nejen mezi stovkami a tisíci, ale i mezi milióny dokonale osvobozených duší se lze stěží kdy setkat s čistým oddaným. Proto se zde objevuje slovo koṭiṣv api. Śrīla Madhvācārya uvádí následující citáty z Tantra Bhāgavaty:
 

“Existuje devadesát miliónů polobohů a sedmdesát miliónů mudrců, kteří jsou známí jako nārāyaṇāyana, oddaní Pána Nārāyaṇa, a pouze několik z nich lze nazvat nārāyaṇa-parāyaṇa.”
 

Rozdíl mezi siddhy a nārāyaṇa-parāyaṇy spočívá v tom, že nārāyaṇa-parāyaṇové jsou přímí oddaní, zatímco siddhové jsou ti, kdo praktikují různé druhy mystické yogy.