SLOKA 25
ayaṁ hi dehino deho
dravya-jñāna-kriyātmakaḥ
dehino vividha-kleśa-
santāpa-kṛd udāhṛtaḥ
ayam—toto; hi—jistě; dehinaḥ—živé bytosti; dehaḥ—tělo; dravya-jñāna-kriyā-ātmakaḥ—sestávající z hmotných prvků, poznávacích a činných smyslů; dehinaḥ—živé bytosti; vividha—různá; kleśa—utrpení; santāpa—a bolestí; kṛt—příčina; udāhṛtaḥ—je prohlášeno.
Živá bytost s tělesným pojetím života je zaujatá tělem, které je kombinací hmotných prvků, pěti poznávacích smyslů a pěti činných smyslů společně s myslí. Prostřednictvím mysli živá bytost zakouší tři druhy utrpení — adhibhautika, adhidaivika a adhyātmika. Toto tělo je tedy zdrojem všeho strádání.
Když Ṛṣabhadeva dával pokyny svým synům, řekl (Bhāg. 5.5.4): asann api kleśada āsa dehaḥ — přestože je tělo dočasné, je zdrojem veškerého utrpení hmotné existence. Jak již bylo řečeno v minulém verši, celé hmotné stvoření se zakládá na mentálních výmyslech. Mysl nás někdy přiměje myslet si, že když si koupíme automobil, budeme si moci užívat hmotných prvků, jako je země, voda, vzduch a oheň, sloučených do podob železa, umělé hmoty, benzínu a tak dále. Když jednáme s pěti hmotnými prvky (pañca-bhūta), jakož i se svými pěti poznávacími smysly, jako jsou oči, uši a jazyk, a pěti činnými smysly, jako jsou ruce a nohy, zaplétáme se do hmotného podmínění. Proto podléháme utrpením zvaným adhyātmika, adhidaivika a adhibhautika. Mysl je ústředím, protože všechny tyto věci vytváří. Jakmile však do hmotného předmětu něco udeří, mysl je tím ovlivněna a my trpíme. S pomocí činných smyslů, poznávacích smyslů a hmotných prvků například vytvoříme velice pěkné auto, a když se stane, že se při nehodě rozbije, mysl tím trpí a jejím prostřednictvím trpí i živá bytost.
Skutečnost je taková, že živá bytost svými smyšlenkami vytváří hmotné podmínění. Jelikož hmota podléhá zničení, živá bytost kvůli hmotnému podmínění trpí. Jinak je živá bytost od všech hmotných podmínek odpoutaná. Když plně chápe, že je duše (ahaṁ brahmāsmi), a dospěje tak na úroveň Brahmanu, úroveň duchovního života, již ji neovlivňuje nářek či dychtění. Pán říká v Bhagavad-gītě (18.54):
brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
“Ten, kdo je v takovém transcendentálním postavení, okamžitě realizuje Nejvyšší Brahman a je naplněn radostí. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží.” Na jiném místě v Bhagavad-gītě (15.7) Pán říká:
mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati
“Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, těžce zápasí se šesti smysly, k nimž patří také mysl.” Živá bytost je ve skutečnosti nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství a hmotné podmínky ji neovlivňují. Jelikož je však ovlivněna mysl (manaḥ), jsou ovlivněny i smysly a živá bytost bojuje v tomto hmotném světě o přežití.