SLOKA 33
tataḥ samādhāya mano manīṣayā
babhāṣa etat pratilabdha-vāg asau
niyamya sarvendriya-bāhya-vartanaṁ
jagad-guruṁ sātvata-śāstra-vigraham
tataḥ—poté; samādhāya—ovládající; manaḥ—mysl; manīṣayā—svou inteligencí; babhāṣa—promluvil; etat—toto; pratilabdha—znovu nabyl; vāk—řeči; asau—ten (Mahārāja Citraketu); niyamya—ovládající; sarva-indriya—všech smyslů; bāhya—vnější; vartanam—putování; jagat-gurum—který je duchovním mistrem všech; sātvata—oddané služby; śāstra — svatých písem; vigraham—zosobněná podoba.
Když poté ovládl svou mysl inteligencí a zabránil tak smyslům ve vnějším jednání, objevil znovu vhodná slova pro vyjádření svých citů. Začal tedy pronášet modlitby k Pánu, který je zosobněním svatých písem (sātvata-saṁhit, jako je Brahma-saṁhitā a Nārada-pañcarātra) a duchovním mistrem všech.
K Pánu se nelze modlit světskými slovy. Člověk musí dosáhnout duchovní pokročilosti ovládáním mysli a smyslů; pak bude schopen nalézt vhodná slova pro modlitby k Pánu. Śrīla Sanātana Gosvāmī nám citováním následujícího verše z Padma Purāṇy zakazuje zpívat písně, které nezpívají autorizovaní oddaní.
avaiṣṇava-mukhodgīrṇaṁ
pūtaṁ hari-kathāmṛtam
śravaṇaṁ naiva kartavyaṁ
sarpocchiṣṭaṁ yathā prayaḥ
Čistí oddaní nemají přijímat slova písní někoho, kdo není ustálený ve vaiṣṇavském chování a striktní v dodržování pravidel a zpívání Hare Kṛṣṇa mantry. Slova sātvata-śāstra-vigraham vyjadřují, že tělo Pána, které je sac-cid-ānanda, nelze nikdy považovat za výtvor māyi. Oddaní se nemodlí k Pánu v nějaké Jeho imaginární podobě. Existenci Pánovy podoby podporuje celá védská literatura.