SLOKA 34
citraketur uvāca
ajita jitaḥ sama-matibhiḥ
sādhubhir bhavān jitātmabhir bhavatā
vijitās te ’pi ca bhajatām
akāmātmanāṁ ya ātmado ’ti-karuṇaḥ
citraketuḥ uvāca—král Citraketu řekl; ajita—ó můj nepřemožitelný Pane; jitaḥ—přemožený; sama-matibhiḥ—těmi, kdo přemohli mysl; sādhubhiḥ—oddanými; bhavān—Ty; jita-ātmabhiḥ—kteří zcela ovládli smysly; bhavatā—Tebou; vijitāḥ—přemoženi; te—oni; api—také; ca — a; bhajatām—k těm, kteří Ti neustále slouží; akāma-ātmanām—aniž by je motivoval hmotný užitek; yaḥ—kdo; ātma-daḥ—dávající Sebe; ati-karuṇaḥ—nesmírně milostivý.
Citraketu řekl: Ó nepřemožitelný Pane, ačkoliv Tě nikdo nemůže přemoci, oddaní, kteří ovládli mysl a smysly, Tě přemáhají. Mohou Tě mít pod kontrolou, protože k oddaným, kteří od Tebe nechtějí žádný hmotný zisk, jsi bezpříčinně milostivý. Dáváš jim vskutku Sám Sebe, a proto máš i Ty plnou vládu nad nimi.
Pán i oddaný vítězí. Pána porážejí oddaní a je zase poráží Pán. Jelikož se porážejí navzájem, získávají ze svého vztahu transcendentální blaženost. Nejvyšší dokonalost tohoto vzájemného porážení projevuje Kṛṣṇa a gopī. Gopī porážely Kṛṣṇu a Kṛṣṇa porážel gopī. Kdykoliv Kṛṣṇa zahrál na Svou flétnu, dobyl tím mysli gopī, a když gopī neviděl, nemohl být šťastný. Jiní transcendentalisté, jako jsou jñānī a yogīni, Nejvyšší Osobnost Božství porazit nemohou; toho jsou schopni jedině čistí oddaní.
Čistí oddaní jsou označeni výrazem sama-mati, což znamená, že se nikdy, za žádných okolností, neodchýlí od oddané služby. Oddaní neuctívají Nejvyššího Pána jen tehdy, když jsou šťastní; uctívají Ho i v neštěstí. Štěstí a neštěstí nejsou v procesu oddané služby překážkou. Śrīmad-Bhāgavatam proto říká, že oddaná služba je ahaituky apratihatā, nemotivovaná a nepřerušovaná. Když oddaný nabízí svou oddanou službu Pánu bez jediného motivu (anyābhilāṣitā-śūnyam), jeho službu nemůže narušit žádná hmotná situace (apratihatā). Oddaný, který slouží v jakýchkoliv životních podmínkách, tedy může porazit Nejvyšší Osobnost Božství.
Zvláštní rozdíl mezi oddanými a ostatními transcendentalisty — jñānīmi a yogīny — spočívá v tom, že jñānī a yogīni se uměle snaží dospět k totožnosti s Nejvyšším, zatímco oddaní o dosažení takového nemožného cíle nikdy neusilují. Vědí, že jejich postavení je být věčně služebníky Nejvyššího Pána, a nikoliv být s Ním totožní. Proto se nazývají sama-mati či jitātmā. Představa splynutí s Nejvyšším se jim oškliví. Nelze u nich nalézt žádné chtivé touhy po totožnosti s Pánem; místo toho si přejí být zbaveni veškerého hmotného dychtění. Proto se nazývají niṣkāma, “prostí tužeb”. Živá bytost nemůže existovat bez tužeb, ale touhy, které se nikdy nemohou naplnit, se nazývají kāma, “chtivé touhy”. Kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ — kvůli chtivým touhám jsou neoddaní zbaveni inteligence. Nemohou proto Nejvyššího Pána přemoci, zatímco oddaní, kteří takové nerozumné touhy nemají, to dokáží. Tito oddaní jsou také poráženi Nejvyšší Osobností Božství. Jelikož jsou čistí a prosti všech hmotných tužeb, plně se odevzdávají Nejvyššímu Pánu, a Pán je tedy poráží. Takoví oddaní se nikdy neucházejí o osvobození; přejí si pouze sloužit Pánovým lotosovým nohám. Jelikož slouží Pánu bez touhy po odměně, mohou si vydobýt Jeho milost. Pán je vždy velice milostivý, a když vidí, že Jeho služebník jedná bez tužeb po hmotném zisku, je tím přirozeně poražen.
Oddaní neustále slouží.
sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane
Všechny činnosti jejich smyslů jsou zapojeny do služby Pánu. Díky takové oddanosti dává Pán Svým oddaným Sám Sebe, jako kdyby jim nabízel, že Ho mohou použít pro jakýkoliv cíl, po kterém by zatoužili. Oddaní však samozřejmě nemají žádný jiný cíl než sloužit. Když se oddaný plně odevzdá a neuchází se o hmotný zisk, Pán mu jistě poskytne veškeré možnosti ke službě. Takové je postavení Pána, když Ho porazí Jeho oddaní.