SLOKA 56
ubhayaṁ smarataḥ puṁsaḥ
prasvāpa-pratibodhayoḥ
anveti vyatiricyeta
taj jñānaṁ brahma tat param
ubhayam—oba typy vědomí (spánek a bdění); smarataḥ—vzpomínání; puṁsaḥ—osoby; prasvāpa—vědomí ve spánku; pratibodhayoḥ—a vědomí v době bdění; anveti—šíří se skrze; vyatiricyeta—může dosáhnout za; tat—to; jñānam—poznání; brahma—Nejvyšší Brahman; tat—to; param—transcendentální.
Jsou-li sny ve spánku pouze záležitosti, jejichž svědkem je Nadduše, jak si může živá bytost, jež se od Nadduše liší, vzpomenout na činnosti, které se odehrály ve snech? Jedna osoba nemůže chápat zážitky druhé. Z toho plyne, že znalec skutečnosti — živá bytost, která zkoumá události projevené ve snech a bdění — se liší od činností za daných okolností. Tímto faktorem vlastnícím poznání je Brahman. Jinými slovy, schopnost vědění patří živým bytostem a Nejvyšší Duši. Živá bytost tedy může být také svědkem činností odehrávajících se během snů a bdění. V obou stavech se znalec nemění; je kvalitativně totožný s Nejvyšším Brahmanem.
Živá bytost je co se týče poznání kvalitativně totožná s Nejvyšším Brahmanem, ale kvantitou se Nejvyšší Brahman od živé bytosti, která je částí Brahmanu, liší. Jelikož je živá bytost svou kvalitou Brahman, dokáže si vzpomenout na minulé činnosti, které se udály ve snech, a zná i současné činnosti probíhající ve stavu bdění.