SLOKA 57
yad etad vismṛtaṁ puṁso
mad-bhāvaṁ bhinnam ātmanaḥ
tataḥ saṁsāra etasya
dehād deho mṛter mṛtiḥ
yat—co; etat—toto; vismṛtam—zapomenuté; puṁsaḥ—živé bytosti; mat-bhāvam—Mé duchovní postavení; bhinnam—odloučení; ātmanaḥ — od Nejvyšší Duše; tataḥ—z toho; saṁsāraḥ—hmotný, podmíněný život; etasya—živé bytosti; dehāt—z jednoho těla; dehaḥ—jiné tělo; mṛteḥ — z jedné smrti; mṛtiḥ—další smrt.
Když si živá bytost myslí, že se ode Mě liší, a tak zapomíná svou duchovní identitu kvalitativní totožnosti se Mnou co se týče věčnosti, poznání a blaženosti, znamená to začátek jejího hmotného, podmíněného života. Místo aby svůj zájem ztotožňovala s Mým, zajímá se o své tělesné expanze, jako je manželka, děti a hmotné vlastnictví. Kvůli takovému jednání pro ni vzniká z jednoho těla druhé a po jedné smrti přichází další.
Māyāvādští filozofové nebo lidé jimi ovlivnění si o sobě obvykle myslí, že se vyrovnají Nejvyšší Osobnosti Božství. To je příčinou jejich podmíněného života. Vaiṣṇavský básník Jagadānanda Paṇḍita napsal ve své Prema-vivartě:
kṛṣṇa-bahirmukha hañā bhoga vāñchā kare
nikaṭa-stha māyā tāre jāpaṭiyā dhare
Jakmile živá bytost zapomene na své přirozené postavení a snaží se být totožná s Nejvyšším — jinými slovy, když zapomene na rozdíl mezi sebou a Nejvyšším Pánem — její podmíněný život začíná. Pojetí, že Nejvyšší Brahman a živá bytost jsou totožní nejen kvalitou, ale i kvantitou, je příčinou podmíněného života. Podmíněný život znamená, že živá bytost opouští jedno tělo, aby přijala jiné, a prodělává smrt, aby prodělala další. Māyāvādští filozofové učí filozofii tat tvam asi. Říkají: “Jsi totéž co Bůh.” Zapomínají, že tat tvam asi platí v rámci okrajového postavení živé bytosti, která je jako sluneční svit. Slunce i sluneční svit obsahují teplo a světlo, a tím je dána jejich kvalitativní totožnost. Nesmíme však zapomínat, že sluneční svit závisí na Slunci. Pán říká v Bhagavad-gītě: brahmaṇo hi pratiṣṭhāham — “Já jsem původní zdroj Brahmanu.” Sluneční svit je důležitý díky přítomnosti Slunce; ne že Slunce je důležité díky všepronikajícímu slunečnímu svitu. Zapomenutí nebo mylné pochopení této skutečnosti se nazývá māyā. Když živá bytost zapomene na své přirozené postavení a na postavení Nejvyššího Pána, dostává se do māyi či saṁsāry — podmíněného života. Madhvācārya v této souvislosti říká:
sarva-bhinnaṁ parātmānaṁ
vismaran saṁsared iha
abhinnaṁ saṁsmaran yāti
tamo nāsty atra saṁśayaḥ
Když si někdo myslí, že se živá bytost v ničem neliší od Nejvyššího Pána, je nepochybně pod vlivem nevědomosti (tamaḥ).