SLOKA 20
guṇa-pravāha etasmin
kaḥ śāpaḥ ko nv anugrahaḥ
kaḥ svargo narakaḥ ko vā
kiṁ sukhaṁ duḥkham eva vā
guṇa-pravāhe—v proudu kvalit hmotné přírody; etasmin—tomto; kaḥ—co; śāpaḥ—kletba; kaḥ—co; nu—vskutku; anugrahaḥ—projev přízně; kaḥ—co; svargaḥ—povýšení na nebeské planety; narakaḥ—peklo; kaḥ—co; vā—nebo; kim—co; sukham—štěstí; duḥkham—neštěstí; eva — vskutku; vā—nebo.
Tento hmotný svět připomíná vlny neustále plynoucí řeky. Co je tedy prokletí a co je projev přízně? Co jsou nebeské a co pekelné planety? Co je ve skutečnosti štěstí a co je neštěstí? Vlny se valí neustále, a žádná z nich proto nemá věčné účinky.
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura zpívá: (miche) māyāra vaśe, yāccha bhese', khāccha hābuḍubu, bhāi — “Mé drahé živé bytosti v tomto hmotném světě, proč jste unášeny vlnami kvalit hmotné přírody?” (Jīva) kṛṣṇa-dāsa, ei viśvāsa, karle ta' āra duḥkha nāi — “Když se bude živá bytost snažit pochopit, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy, již pro ni nebude existovat utrpení.” Kṛṣṇa chce, abychom se vzdali všech ostatních zaměstnání a odevzdali se Jemu. Jestliže tak učiníme, kde potom bude příčina a následek tohoto hmotného světa? Pro odevzdanou duši nic takového jako je příčina a následek neexistuje. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti říká, že být umístěn do tohoto hmotného světa je stejné jako být uvržen do solného dolu. Když člověk spadne do solného dolu, na všech stranách okusí jedině sůl. Podobně tento hmotný svět je plný utrpení. Takzvané světské štěstí, které je dočasné, je také utrpením, ale pod vlivem nevědomosti to nejsme schopni pochopit. Taková je naše skutečná situace. Když člověk přijde k rozumu — když si začne být vědom Kṛṣṇy—již se nezajímá o různé podmínky tohoto hmotného světa. Nezajímá se o štěstí či neštěstí, kletby či projevy přízně, nebeské či pekelné planety. Nevidí mezi nimi žádný rozdíl.