SLOKA 34-35
tasya cāyaṁ mahā-bhāgaś
citraketuḥ priyo ’nugaḥ
sarvatra sama-dṛk śānto
hy ahaṁ caivācyuta-priyaḥ
tasmān na vismayaḥ kāryaḥ
puruṣeṣu mahātmasu
mahāpuruṣa-bhakteṣu
śānteṣu sama-darśiṣu
tasya — Jeho (Pána); ca — a; ayam — tento; mahā-bhāgaḥ — nejšťastlivější; citraketuḥ — král Citraketu; priyaḥ — milovaný; anugaḥ — nanejvýš poslušný služebník; sarvatra — všude; sama-dṛk — vidí rovnocenně; śāntaḥ — velmi klidný; hi — vskutku; aham — já; ca — také; eva — jistě; acyuta-priyaḥ — velmi drahý Pánu Kṛṣṇovi, který nikdy neselhává; tasmāt — proto; na — žádný; vismayaḥ — div; kāryaḥ — má být vykonán; puruṣeṣu — mezi osobami; mahā-ātmasu — které jsou vznešenými dušemi; mahā-puruṣa-bhakteṣu — oddaní Pána Viṣṇua; śānteṣu — klidní; sama-darśiṣu — vidící každého stejně.
Tento velkodušný Citraketu je drahým oddaným Pána. Pohlíží na všechny živé bytosti stejně a je osvobozený od připoutanosti a nenávisti. Také já jsem velice drahý Pánu Nārāyaṇovi. Nikdo by se tedy neměl divit, když vidí činnosti nejvznešenějších oddaných Nārāyaṇa, neboť jsou zbaveni připoutanosti a zášti. Zůstávají vždy klidní a jsou stejně nakloněni všem.
Je řečeno: vaiṣṇavera kriyā, mudrā vijñeha nā bujhaya — člověk se nemá divit, když vidí činnosti vznešených, osvobozených vaiṣṇavů. Stejně jako se nemá nechat zmást jednáním Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, neměl by se nechat zmást ani jednáním Jeho oddaných. Pán i Jeho oddaní jsou osvobození. Jsou na stejné úrovni; jediný rozdíl spočívá v tom, že Pán je vládce a oddaní jsou služebníci. Kvalitativně jsou totožní. V Bhagavad-gītě (9.29) Osobnost Božství říká:
samo ’haṁ sarva-bhūteṣu
na me dveṣyo ’sti na priyaḥ
ye bhajanti tu māṁ bhaktyā
mayi te teṣu cāpy aham
“Nikdo není mým nepřítelem a nikomu nestraním. Jsem stejně nakloněn všem. Ale každý, kdo mi s oddaností slouží, je Můj přítel, je ve Mně, a já jsem také přítelem jemu.” Z tohoto výroku Nejvyššího Pána je zřejmé, že Jeho oddaní jsou Mu vždy nesmírně drazí. Pán Śiva v podstatě Pārvatī řekl: “Citraketu i já jsme vždy velmi drazí Nejvyššímu Pánu — on i já jsme jakožto služebníci Pána na stejné úrovni. Jsme přátelé a někdy se navzájem bavíme žertovnými slovy. Když se Citraketu hlasitě smál mému chování, bylo to míněno přátelsky, a proto nebyl důvod ho proklínat.” Pán Śiva se takto snažil svou manželku Pārvatī přesvědčit, že její prokletí Citraketua nebylo příliš moudré.
Zde vidíme rozdíl mezi mužem a ženou, který existuje i na vyšších úrovních života — dokonce i mezi Pánem Śivou a jeho manželkou. Pán Śiva Citraketuovi bez potíží porozuměl, ale Pārvatī nikoliv. I na vyšších úrovních života tedy existuje rozdíl mezi chápáním muže a ženy. Je možné jednoznačně říci, že chápání ženy je vždy na nižší úrovni než chápání muže. V západních zemích se nyní hodně mluví o tom, že by muž a žena měli být považováni za rovnocenné, ale z tohoto verše vyplývá, že žena je vždy méně inteligentní než muž.
Je zřejmé, že Citraketu měl v úmyslu kritizovat chování svého přítele Pána Śivy, protože Śiva seděl s manželkou na klíně. Pán Śiva zase chtěl kritizovat Citraketua za to, že navenek vystupuje jako velký oddaný, ale přitom si chce užívat se ženami z planety Vidyādharů. To vše byly přátelské žerty; nejednalo se o nic vážného, za co by měla Pārvatī Citraketua proklít. Když Pārvatī vyslechla výklad Pána Śivy, jistě se velice styděla za to, že Citraketua proklela, aby se stal démonem. Matka Pārvatī nebyla schopná docenit Citraketuovo postavení, a proto ho proklela, ale když porozuměla slovům Pána Śivy, velice se styděla.