SLOKA 62
cakarta saptadhā garbhaṁ
vajreṇa kanaka-prabham
rudantaṁ saptadhaikaikaṁ
mā rodīr iti tān punaḥ
cakarta—rozsekal; sapta-dhā—na sedm kusů; garbham—embryo; vajreṇa—svým bleskem; kanaka—zlata; prabham—které mělo vzhled; rudantam—plačící; sapta-dhā—na sedm kusů; eka-ekam—každý z nich; mā rodīḥ—neplačte; iti—takto; tān—je; punaḥ—znovu.
Když vstoupil do Ditina lůna, pomocí svého blesku rozsekal na sedm kusů její embryo, které vypadalo jako zářící zlato. Na sedmi místech pak začalo plakat sedm různých živých bytostí. Indra jim řekl: “Neplačte,” a znovu každou z nich rozsekal na sedm kusů.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poznamenává, že Indra svou jógovou silou nejprve expandoval tělo jednoho Maruta na sedm, a když potom rozsekal na kusy každou z těchto sedmi částí původního těla, bylo jich čtyřicet devět. Když bylo každé tělo rozděleno na sedm, vstoupily do nových těl další živé bytosti. Tato těla tedy byla jako rostliny, které se tehdy, když je člověk rozřeže na části a zasadí na hoře, stávají oddělenými bytostmi. První tělo bylo jedno, a jakmile ho Indra rozsekal na mnoho kusů, do nových těl vstoupilo mnoho dalších živých bytostí.